naše liečivé rasfliny ORGÁN ÚSTREDNEJ KOMISIE PRI MINISTERSTVE :ZDRAVOTNÍCTVA PRE PESTOVANIE A ZBER LlEČIVfcH RASTLíN - Číslo :3 Cena Kčs 3,-
[AŠE LIEČIVÉ RASTLINY ydáva Ústredná komisia pri Ministerstve zdra- >tníctva pre pestovanie a zber liečivých rastlín n. p. Obzor, vydavatelstvo kníh a časopisov, ratislava. Tlač: Tlačiarne SNP, n. p .. Martin, ívod Ružomberok. Rozširuje Poštová novinová užba, objednávky a predplatné prijíma PNS - stredné expedicia tlače, Bratislava, Gottwaldovo ám. 48/VII. Objednávky do zahraničia vybauje PNS - Ústredná expedícia tlače, oddelenie ývozu tlače, Bratislava, Gottwaldovo nám. 8/VIl. Vychádza 6-krát ročne. Čísla po Kčs 3,-, ročné predplatné Kčs 18.- . V-04*61137 NAŠE LIEČIVÉ RASTLINY ROK 1966 ROČNÍK II Č.3 OB .SAH PhMr. Jii'í Šterba: Cesta k léku Doc. RNDr. PhMr. Karel Rada CSc., Co je treba vedet o sušení léčivých rastlin Inž. M. Chládek: Nekteré zkušenosti s pestováním 6S 68 rmenu sličného 72 Inž , V. Novák: Chemické hubení plevelu v kulturách kmínu herbicidem gesagardem 50 - 73 Phi\1r. J. Matej: Nekteré zajímavé prvky v léčivých rastlinách _ 75 Kolektív: Malá populární encyklopedie III. 78 Ing. J. Vraný: Pestoyání nekterých léčivých IOstlin v zahrádkách 85 Ing. J. Vraný: Kongresy, symposia a eQ dál 89 Kalendár zberu 92
1966 • NAŠE LIEČIVÉ RASTLINY 3 CESTA K LÉKU PhMr. lItt~' ŠTERBA~ Snaha soustredit léčivý účinek rostliny do malého objemu tekutiny nebo nepatrné špetky prášku zamestnávala lidstvo po celé veky. Proto, když se na počátku minulého století podal'ilo Sertiirnerovi získat z opia první krystalický alkaloid morfín, nebralo nadšení konce. Od té doby dosáhla chernie prírodních látek netušeného rozmachu. Byly pl'ipraveny tisíce čistých biologicky účinných rostlinných principu, z nichž mnohé jsou dnes významným predmetem farmaceutické výroby. Uvykli jsme tomuto stavu a trebaže kolem nás stále dochází k pozoruhodným objevum, zdaleka již nevzbuzují vzrušení a obdiv. Škrtnutím pera predepisuje lékar nemocnému nový lék, recept se promení v tabletky nebo kapky a veškerý zájem se nakonec soustl'edí nej výše v očekávání - pomuže to? Není cílem tohoto článku oslavovat vedu ani snad kárat moderního človeka za s ~ mozi'ejmost, s jakou· prijímá její úspechy. v dobe, kdy lidstvo dobývá vesmíru, buduje atomové elektrárny, staví kybernetické roboty, ovládá složité operace mozku a srdce nelze se podivovat tomu, že pro premíru prevratných událostí chybí čas na okázalý obdiv. Nicméne stojí jiste za to ale spoň nahlédnout do vedeckých laboratol'í , kde vznikají ony drobné zázraky, které mají sloužit jako zbrane proti lidskému utrpení. Nabízíme vám proto malou exkurzi dílnami lidského ducha , abyste nabyli predstavy o tom, jak pracuje chemik, farmakolog a lékar na klinice pH zrodu nového léčiva z rostlinné suroviny. Nežli se vydáme na cestu, pripomeneme si, že forma rostlinného léku muže být velmi rozmanitá. V nejjednodušší podobe jej známe jako čajovou smes, odborne sestavenou z vybraných drog v náležitém vzájemném pomeru. Jinou podobou je tzv. galenický pľípravek, zhotovený vyluhováním drog nebo jejich smesí zpravidla alkoholern. Účinné látky jsou v nem zastoupeny v predepsaném množství a jeho chuť bývá obvykle vhodne upravena. Dokonalejší galenické pl'ípravky jsou zbaveny nekterých nežádoucích složek a predstavují vlastne prečištené frakce léčivých principu. Konečne je nejdokonalejší formou léku čistá účinná látka nebo kombinace nekolika takových sloučenin . Na to, jak se tyto látky získávají z rostlin a jak se zkoušejí, než se stanou lékem, soustredíme svuj zájem. K novému léku se mužeme dostat v zásade dvema cestami. Radu rostlin mužeme zkoušet na nejrozmanitejší účinky na pokusných zvíratech a počítat s tím, že pri dostatečne širokém výberu jednou dorazíme k cíli . Pravdepodobnost takového úspechu bude tím vetší, čím šťastnejší ruku budeme mít ve volbe zkoušených rostlinných druhU. Tak se muže napr. postupovat pfi studiu celých botanických čeledí, v nichž byly již u nekterých zástupcu zachyceny významné biologické účinky . Netl'eba blíže oduvodňovat, že taková cesta je hodne zdlouhavá. Krome toho jsou dosažiteIné výsledky zpravidla sotva srovnatelné s vynaloženými náklady. Druhý pl'ístup k novému léku, rekneme nadejnejší, vychází z poznatku léčivých vlastností nekterých rostlin, overených zkušeností. Zde je nutné durazne pHpomenout, že výzkum nemuže nikdy stavet na objektivne nepodložené tradici, čerpané treba z pramenu pochybné hodnoty. Nekterým rostlinám muže být totiž prisuzován léčivý účinek čiste symbolicky, na podklade nekritických, ba i primitivních predstav. Muže 65
také jít o mylné údaje tradované z pokolení na pokolení, jež nikdo neproveroval akterým St! toliko slepe verí. Zde se nekdy vedecký prístup stretává s lidovým názorem a miiže se mu vytýkat, že nevenuje dostatečnou pozornost nekterým rostlinám doslova blaho~ dávného léčivého účinku . I když pripustíme, že pres vysoký standard dnešní chemické a lékarské vedy zustávají naše prosti'edky pri hledání lékii do jisté míry ješte omezené, není pochyby otom, že lze objektivne posoudit, má-li doporučovaná rostlina prokazatelný léčebný účinek či nikoliv. Prosti'edky, kterými dnes miižeme taková posouzení pro~ vádet, jsou natolik objektivní a rozumové diivody pro nebo proti do té míry presvedčivé, že netreba míti obavy z promarnených príležitostí. Ostatne, lze viibec pripustit, že by naši odborníci byli tak pošetilí, aby doslova zahazovali nabízené možnosti nového úspechu? Nuže, první krok ke zrození léku je zachycení a spolehlivé overení jeho pľírodního zdroje. Jednoznačne botanicky určený druh je nej prve podroben zkouškám na pľíslušný účinek. Pokud jde o jedovatou rostlinu, nebývá taková zkouška obtížná a dá se zpravidla již približne soudit, jaký je typ účinných látek. Napr. ze specifického piisobení na srdeční sval pokusných zvíFat farmakolog bezpečne určí, že jsou to sloučeniny digitálisového charakteru. Prítomnost alkaloidii chemik prokáže nekterými charakteristickými reakcemi ve zkumavce. Pokud se dá účinek registrovat nekterými dobre meriteInými odezvami organismu pokusných zvíTat, napr. zmenou krevního tlaku, rozšírením zornic, stahy hladkého svalstva apod., je situace relativne snadná. Tak tomu však nemusí být vždycky. Méne nápadné účinky se v hrubém extraktu rostliny obtížne prokazují, neboť mohou být maskovány jinými, treba i protichiidnými efekty. Nicméne není ani tehdy vec ztracena a máme radu pľíkladii o tom, že se nakonec podafilo rozlousknout i takové oríšky. Zachycení účinku a jeho bezpečné potvrzení je diiležitý operný bod, na kterém buduje chemik svou izolační práci. Jeho snahou je oprostit se od závislosti na biologic~ kých zkouškách a najít si vlastní prostredky, jak chemickými nebo fyzikálními metodami zjišťovat pi'ítomnost účinné látky. Jakmile je tohoto stadia dosaženo, byl učinen první krok k získání hledané 'látky. Na tomto míste si nemiižeme odpustit poznámku, že moderní chemie má dnes v rukách možnosti prokazovat i ve zlomcích miligramu zkoušeného vzorku hledanou sloučeninu . Je to napr. chromatografická metoda, která je s to odhalit i desetitisíciny miligramu látky. Hlavní potíž v príprave čisté sloučeniny je v tom, že ji v rostline provázejí nespočetné piivodní látky, od kterých se ji nezrídka daH oddelit jen obtíŽne. Navíc tu mnohdy pristupuje prekážka, že léčivý princip muže být náchylný k rozkladu zvýšenou teplotou, piisobením svetla, vzdušného kyslíku atd. S tím se> vším musí chemik pri své práci predem počítat a svuj pracovní postup prizpiisobit tak, aby nedocházelo k nežádoucímu poškozování budoucího léku. V tomto stadiu není chemikova práce nepodobná pfíslovečnému hledání jehly v kupce sena. Zde vše · záleží na jeho diivtipu, zkušenosti a v neposlední rade také na odpovednosti, s jakou volí a ľídí sviij pracovní postup. Často miiže hrát významnou roli i šťastná náhoda; ve zvýšené mHe však tu platí známý Pasteuriiv výrok, že náhoda preje jenom duchiim pripraveným. Když jednou konečne leží na laboratorním stole prvních nekolik krystalkii čisté sloučeniny, není zdaleka práce skončena. U no\"é látky je treba určit chemické a fysikální vlastnosti a její chemickou stavbu. Ta muže být také tak složitá, že si vyžádá treba léta tvrdé vedecké práce, pri níž nebývá nouze o nepľíjemná prekvapení. Jakmile je k dispozici dostatečné množství chemicky čisté látky, ujímá se ji farmakolog. Podává predevším diikaz, je-li skutečne odpovedná za léčebný účinek rostliny. V kladném prípade stanoví nejmenší dávku potrebnou k jeho, vyvolání a dávku, která již piisobí škodlive. Krome toho musí vyšetrit, nepusobí-li nová látka u pokusných zvíi'at nebezpečné vedlejší reakce po jednotlivém i dlouhodobém podávání. Rozumí se, ž,> biologické zkoušení miiže mít také nepi'íznivý výsledek. Stává se tak zejména u látek, jejichž účinná dávka se blíží dávce toxické; ľíká se. pak, že mají malou terapeutickou 66
šíri. Ale i príznivý výsledek ješte neznamená, že nový preparát byl pasován na léčivo. Poslední slovo mají klinické zkoušky. Zde teprve padne rozhodující ano nebo ne. Na kliniku muže prijít jen látka dokonale farmakologicky proverená, u níž naprosto nehrozí nebezpečí pro pacienta. Je lékari predána již v presném dávkovábí a v predem dohodnuté forme. Zpravidla se zkouší nezávisle nejméne na dvou klinikách. Dosáhne-li zde zkoušený preparát úspechu, je cíle dosaženo. Klinika je tedy posledním okem síta, kterým musí projít každý nový preparát. Ohlédneme-li se letmo zpet a pokusíme-li se nejak obecne charakterizovat osudy budoucího léku, jeví se pravdepodobnost jeho zrodu asi v tomto svetle: z tisícu prírodních zdroju vede cesta ke stovkám nových sloučenin, z nichž jen desítky obstojí pri farmakologických zkouškách a z tčch jen nekolik málo označí klinika jako skutečný terapeutik Ý prínos. Jak vidíme, ze zvýšené míre zde platí známý výrok: mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Pro zdravotnický terén ovšem úspešné klinické zkoušky ješte neznamenají zahájení výroby. V chemické laboratori totiž muže být látka získána takovými cestami, které jsou pro farmaceutickou výrobu neprijatelné. A na úskalích zavádení výroby muže i sebepotrebnejší preparát klopýtat také dlouhý čas. Nakonec, když už výroba beží a všechny prekážky byly úspešne zdolány, závisí jen na jednom: na kvalitní surovine, neboť ta nyní muže mnohonásobne ~yvážit práci, která byla vynaložena na zrod léku. Jakmile se z nekteré léčivé rostliny stane surovina pro výrobu čistého léčiva, nabývá otázka kvality drogy nesmírného významu. Protože memkem ekonomiky jsou výrobní náklady na váhovou jednotku čisté látky, zdaleka není zanedbatelné, obsahuje-li j! surovina málo nebo mnoho. Pii stejném vynaložení lidské práce a stejné spotrebe surovin napr. mohou se z jedné tuny suchých náprstníkových listu v pfíznivém prípade získat až 2 kg čistého srdečního léku, zatímco z méne kvalitní drogy se dosáhne výtežku sotva pul kg! Z jedné tuny divoce rostoucího námele se kdysi získávalo prumerne okolo l kg surových alkaloidu. Ze šlechten)'ch druhu se dnes dá vytežit pres 2,5 kg! Žádná farmaceutická výroba nemuže obstát jen tím, že vyrábí kvalitní léky. Její existence je dána predevším faktem, s jakým ekonomickým efektem je získává. I když jde konec-koncu o lidské zdraví, nemuže si proto žádný stát dovolit, aby byla jeho farmaceutická výroba ztrátová. Tím méne bychom to mohli pripustit my, máme-li ve srovnam s Jlnyml zememl tak výjimečne dobré predpoklady pro produkci léčivých rostlin. Naše farmaceutické továrny disponují výrobními postupy, které dovolují výhodný export našich léčiv z prírodních surovin. Nikdy však nesmíme zapomínat na to, že klíč k bráne zahraničních trhu drží v ruce naši pestitelé léčivých rostlin. 67
CO JE TREBA VEDET O SUŠENÍ LEčIVÝCH ROSTLIN? Doc. RNDr. PhMr. KAREL RADA, CSc. Sušení léčivých rastlin je duležitým a zodpovedným úkonern, neboť se jím zabezpečuje jakost získané drogy. Vysušením se odstraňuje vlhkost z rastlinných částí, takže se pak mohou dobre skladovat, aniž vznikne nebezpečí, že budou napadeny plísnemi a tím znehodnoceny. Sušená surovina se krame toho lépe práškuje a svou nižší váhou než rostlina čerstvá je výhodnejší pra obchodní manipulaci. Nejduležitejší však je, že se sušením zabraňuje prubehu četných chemických reakcí, jež zpusobují rozklad látek, podmiňujících léčivost rostliny. Máme-li vypestované léčivé rastliny správne usušit, aby pritom neutrpel jejich vzhled, ale aby v nich byly zachovány i účinné látky, je' treba seznámit se nej en s technikou sušení, nýbrž poznat také pracesy, které behem sušení probíhají. Vetšina z nich má totiž za následek zmeny účinných látek nebo dokonce jejich naprasté znehodnocení. Proto dHve, než promluvíme o vlastním sušení léčivých rostlin, venujme pozornost nekterým otázkám spíše teoretickým. Jejich znalost je nezbytná pro volbu vhodného zpusobu sušení. Pri sušení čerstvých rastlin, jež zpravidla obsahují značné množství vody, nastane vždy okamžik, kdy rastlina prestává žít. Tento stav je pravdepodobne vyvolán nezvratnými zmenami koloidní plazmy živých bunek v dus ledku pomalé ztráty vody. To je taJ.<;é okamžik, kdy dochází k podstatné zmene účinných látek v léčivých rastlinách. Odumírání bunek, z nichž se rastlinné telo skládá, počíná sice velmi brzy po sberu rastliny, avšak probíhá postupne . Oddelením rostlin od korenu, resp. jednot livých orgánu od matečné rastliny, preruší se prívod vláhy, vyparování však pokračuje a rastlina nebo její část vadne. Vlhkost a zvýšená teplota, vznikající často v zavadajícím rostlinném materiálu, pHpravují príznivé podmínky pro činnost enzymu, které jsou v buňkách pi'ítomny. Tyto enzymy ovlivňují prubeh reakcí, pH nichž se účinné látky tvorí, ale i ty reakce, jimiž se účinné látky razkládají. Životní pochody neprestávají tedy prabíhat ihned po oddelení rostliny od korenu. Se sušením rastlin je treba začít so nejdHve po sberu, neboť pri prechovávání v koších nebo pytlích, zvlášte na slunci, sklizená surovina se začíná zahHvat, čímž se značne snižuje jakost i vzhled drogy. Zmeny obsahových látek rostlin jsou vy- ,68 volány zejména pochody oxidační mi a hydrolytickými. V odumírající rastline prevažují vždy disimilační pochody nad asimilačními. Behem prvních stadií sušení se dýchání neprerušuje adisimilační reakce pH nem probíhající zpus~bují zmeny jednak stavební hmoty rastlinného tela, jednak obsahových látek rastlin, tj . látek účinných. Disimilačních reakcí se zúčastní ruzné soustavy enzymu, které aktivují atmosferický kyslík a také jiné enzymy, jež aktivují vodík z výživných látek. Tyto disimilační čili respirační pochody lze nazvat také biologickou oxidací. Mnohé látky glykosidního charakteru, jež jsou velmi duležité svým léčivým účinkern , se štepí hydrolyticky. Deje se tak činností enzymu ze skupiny hydraláz, zejména oxidáz, t. j. enzymu majících schopnost štepit glykosidní vazby. PH hydralýze glykosidu dochází k rozštepení molekuly na cukernou složku a na složku necukernou čili aglykon. Draga pak samozrejme obsahuje látky ponekud odlišného charakteru než čerstvá rastlina. To se často projevuje i v odlišném účinku . U nekterých rastlin dochází však pri sušení pouze ke snížení obsahu účinných látek, takže nevhodným nebo neopatrným sušením získáme suravinu méne hodnotnou po stránee kvantitativní. V této souvislosti uveďme pro zajímavost také pi'ípady, kdy činnost enzymu nepusobí na účinné látky škodlive, naopak tyto látky jejich činností vznikají teprve behem sušení. Je ovšem treba, aby v tomto prípade byla činnost enzymu kontrolována a prabíhala jen za určitých podmínek a po určitou dobu . V nati komonice lékarské (Melilotus ofic. MEDIK.) nebo maHnky vonné (Asperula odorata 1.) je na pHklad účinná látka kumarin vázána ve forme kumaringlykosidu . Kumarin se z neho uvolňuje teprve sušením a sušená droga pak nabývá charakteristické vune i účinku. Také v krušinové kure, které se používá jako prajímadla, vzniká účinná látka frangulin, resp. frangulaemodin teprve po enzymatickém štepení, kdežto puvodní látka má nežádoucí vedlejší účinky. Bylo již rečeno, že jedním z hlavních úkolu sušení je, co nejrychleji odstranit z rostlinné tkáne vodu, a tak zamezit prubeh enzymatických pochodu. To je však treba provádet šetrne, aby se záraveň nesnížil obsah účinných látek. Množství vody, které se má sušením odstranit, je velmi ruzné a závisí na rostlinné
části, kterou SUSlme. Nať akoreny obsahuj i asi 70-85 % vody, drevnaté části asi 50 %, semena a suché plody 10-15 %, sukulentní rostliny a dužnaté plody 85 -95 %. Podle toho také doba sušení je nizná, jak ukážeme dále. Odstranením vlhkosti se však také vytvárí prostredí nevhodné pro rust plísní a mikroorganismu. Plísne vyžadují ke svému rustu 15-20 % vlhkosti v živném prostredí, kdežto vegetace bakterií nastupuje teprve pH vlhkosti 40-45 %. Z toho vyplývá, že drogy všeobecne nemají obsahovat více než 10 až 12 % vlhkosti; v nekterých pi'ípadech musí být její obsah ješte nižší. Je ovšem velmi nesnadné stanovit hranici vlhkosti, kterou lze v drogách pokládat za pi'ípustnou. Ani lékopisy ruzných státu nemají stej né požadavky. Vlhkost 6 % a nižší se však pokládá za bezpečnou pro skladování usušených drog. Presto nalezneme u ruzných drog ruzné hodnoty a u celé rady drog není nejvyšší pi'ípustná vlhkost vubec uvedena. U jiných surovin se opet shledáme s údaji daleko nižšími, napľ. 3 % vlhkosti u náprstníkových listu, u morské cibule 1,5 %. V listech medvedice lékai'ské srní být naopak 12-13 % vlhkosti a v krušinové kUi'e dokonce 18 %. Z toho je patrno, že nelze stanovit pevnou hranici prípustné vlhkosti, která by platila pro všechny drogy. Záleží jednak na rostlinném orgánu, který tvorí drogu a zejména na obsahových látkách, jak snadno podléhají rozkladu. Zvláštní pozornost je nutno venovat takovým rostlinám, jejichž účinné látky podléhají snadno zmenám vlivem enzymatického štepení. Jsou to predevším glykosidy, ale také u alkaloidních drog je treba dbáti na to, aby vlhkost neprestoupila povolenou hranici. V námeli (Secale camutum) dochází již pri vlhkosti vyšší než 7 % k hydrolýze ergotarninu a ergotoxinu; krome kyseliny lysergové vznikají zde polypeptidické látky, které se dále rozkládají na aminokyseliny. Ke zmene obsahových látek dochází i u jiných alkaloidních drog. V listech durmanu (Datura stramanium L.), obsahujících v čerstvém stavu alkaloid 1-hyoscyamin, dochází pfi sušení k částečné premene tohoto alkaloidu v opticky inaktivní atropin. Tato reakce však pravdepodobne není podmínena činností enzymu. Pfi sušení ovšem nepodléhají zmenam pouze glykosidy, nýbrž i jiné obsahové látky, které jsou významné jako léčiva, napr. silice, horčiny, ti'ísloviny a jiné. Není však o všech známo, do jaké míry jsou tyto zmeny zpusoheny enzymy, o nichž už víme, že jsou látkami podstatne ovlivňujícími prubeh rozkladných reakcí. U siličných drog, napr. v korenech andeliky, libečku a bedrníku se obsah silic sušením sice príliš nemení kvantitativne, avšak dochází ke zmenám kvalitativním, čímž se značne mení aromatické vlastnosti techto drog . Z toho, co bylo rečeno, plyne, že pfi sušení léčivých rostlin je treba dbát na jejich obsahové látky a pro ty, které zvlášte snadno podléhají rozkladu, volit vhodný zpusob i teplotu sušení. Podle druhu rostliny nebo její části rozhodujeme se často individuálne, pi'ihlížejíce také k obsahovým látkám. Zvlášte rychle se musí sušit šťavnaté plody obsahující vitamíny; zde muže teplota dosahovat 70 až 90°C. Také rostliny obsahujíci glykosidy a alkaloidy je treba usušit rychle, a to pi'i 50 až 60°C. Rostliny obsahující silice se naopak suší pomalu v tlustších vrstvách pfi teplote ne vyšší než 25~30 oCo Tvorba silice pak dokonce pokračuje, takže ve vysušeném materiálu je její obsah vyšší než v čerstvém . Videli jsme, že není možno určit pravidlo platící neomezene pro sušení všech léčivých rostlin. Existují však pi'ece jen zásady, kterých je treba se držet, pokud pro nekterou rostlinu nejsou stanoveny zvláštní pi'edpisy. Uvederne hlavní zásady platné pro sušení nekterých rostlinných orgánu. Kury obsahují ve srovnání s jinými částmi rostlin méne vlhkosti. Sušíme je obvykle na volném vzduchu nebo v dobre vetrané místnosti. Sušíme-li venku, chráníme je pi'ed rosou a deštčm tak, že je na noC pi'enášíme pod strechu.' Následkern okysličování ti'íslovin, jichž bývá v kurách vždy značné množství, tmavnou a nabývají hnedočervené barvy. Ponevadž však neobsahují zvláštních barviv citlivých na sluneční paprsky, je možno sušit kury i na slunci. Listy se mají pi'i sušení rozložil do 2 až 3 vrstev . Velké listy je vhodné rozložit jednotlive; dosáhne se tím lepší jakosti drogy, zvlášte suší-li se listy ve stínu. Na listy i jiné zelené části rostliny totiž škodlive pusobí vliv pi'ímého slunečního svetla. Listy sušené na slunci žloutnou a jsou nepoužiteiné. Kvety je nutno pi'i sušení rozložit do tak tenkých vrstev, aby jimi nebylo treba behem sušení pohybovat. Jinak se plátky korunní porušují, mnohé tmavnou, nabývají nepekného vzhledu a nepi'irozené barvy. Podobne jako listy i kvety se mají sušit ve stínu, neboť účinkern pi'ímého slunečního svetla biednou a následkern rozkladu pi'ítomných barviv ztrácejí svou puvodní barvu. Nate se obyčejne suší tak, že se svazují do malých snopku a zavešují se na provazy v teplých, dobre vetraných místnostech nebo na pude. Pi'esto, že tento zpusob je dosti užívaný, nelze jej zvlášte doporučovat, neboť 69
listy uvnitr svazku často černají (tmavnou). Pokud jde o účinek .prímého slunce, platí o zelených natích to, co o zelených listech. Suché plody a semena, napr. anýz, fenykl, len, horčice a jiné, obsahují málo vlhkosti, ponevadž ji ve velké míre ztrácejí hned po vymlácení. Je pouze treba dobre je dosušit v sušárne, vetrané místnosti nebo na volném vzduchu, aby pri uskladnení ve vetším množství nebyly napadeny plísnemi. Šťavnaté plody, napr. maliny, jahody, boriivky a jiné se nejlépe suší v pecích nebo v sušárnách tak, aby se pri uskladnení neslepovaly. Koreny, oddenky, hlízy a cibule se suší po očistení od hlíny a odstranení odumrelých částí. Tlusté koreny a oddenky, pokud je není možno rozrezat, suší se pri nevysoké teplote , aby mohly vyschnout vnitrní části. Pritom je treba dbát, aby se nezmenila príliš jejich barva a samozrejme nerozložily se účinné látky. Ú činek prímého slunečního svetla vetšine korenu nevadí, ponevadž neobsahují barviva citlivá na svetlo. Technicky provádíme sušení ruznými zpusoby, z nichž v úvahu prichází zejména: l. sušení pHrozeným teplem bud na slunci, nebo ve stinu 2. sušení umelým teplem. Nejstarší a nejlevnejší zpusob je sušení pHrozeným teplem. Tento zpusob je však vázán určitými predpoklady, napr. príznivou roční dobou, ponevadž se pri nem vyžaduje nejen vhodná teplota, ale i pohyb vzduchu. Ve volné prírode, zvlášte na poli, se suší jen nekolik málo druhu. Jsou to zvlášte plody anýzu, fenyklu, koriandru a kmínu, s nimiž se pracuje prakticky jako s obilím. Z naťových drog se suší částečne na poli vlastne jen šalvej, saturejka, majoránka, tymián a yzop. PH sušení na poli využíváme ruzných drevených konstrukcí a podper, na nichž se suší jetel nebo seno. Na slunci však ztrácejí rostliny svou prirozenou barvu, zejména listy a kvety, a proto radeji sušíme ve stínu, zvlášte tehdy, prejeme-li si zachovat prirozenou barvu drogy. Na slunci mlUeme sušit takové rostliny, jejichž obsahové látky nejsou prímým svetlern nepfíznive ovlivneny. Častej i se suší rostliny pHrozeným teplern v krytých prostorách, a to zvlášte v krajích s nestálým počasím. Nekdy se rostliny nechají venku jen zavadnout a dosuší se v kulnách nebo jiných krytých místnostech. S výhodou využíváme ruzných zemedelských budov jako seníku, stodol a sýpek. Musí v nich však být dobré vetrání. Duležité je, aby rostliny byly rozloženy v tenkých vrstvách. Sušení pak rychle pokračuje. Na základe pokusu 70 se doporučuje rozložit na 1 m2 250-500 g kvetu nebo 500 -1000 g listu a natí nebo 1000-2000 g kur a korenu. Pri sušení prirozeným teplem suší se kvety 3-8 dní v léte, 8-14 dní na jare nebo na podzim. Listy a nati uschnou v léte prilmerne za 3-6 dní, na jare a na podzim za 10-14 dní. Sušení korenil a oddenku je zpravidla ukončeno v léte za 14 dní, na jare a na podzim za 21 dní. V krytých prostorách se nejlépe suší na pude budov se železnou strechou, která se za slunných dnu dobre prohfívá, zvlášte je-li natrena černou barvou, jež pohlcuje sluneční paprsky. Je samozrejmé, že puda musí být rádne vyčištena a vymetena dríve, než začneme se sušením. Na podlahu se prostírají plachty nebo čisté papíry a na ne klademe rostlinný materiál. Pro lepší využití prostoru je vhodné postavit na pude stojany, na než se umístí posuvné síťové lísky. Pred sušením je vždy treba každý materiál rozti'ídit. Cizí rostliny primísené pri sberu nebo nepotrebné části téže rostliny (napr. listy mezi kvety nebo 10dyhy mezi listy) je nutno odstranit, práve tak jako rostliny napadené a porušené hmyzern . Z plodu a semen odstraňujeme nezralé a pomačka né nebo nečisté . Koreny a oddenky, s výjimkou korenil sliznatých (napr. koreny ibiškové, lékoricové nebo salepové hlízy) , se omývají vodou, aby se odstranila pilda na nich ulpelá. Tlusté koreny se často rozrezávají, aby lépe vysýchaly. K sušenému materiálu musí být zachován prístup, aby jej bylo možno prevracet a puda musí být dobre vetrána. Rostliny se rozloží na lískách nebo jiných podložkách do tenkých vrstev, obvykle 1 cm, a je-li treba, opatrne se béhem vysýchání obracejí. Pokud je to však možné, vyhýbáme se zbytečnému pohybování sušeným materiálern. Sušit se má tak dlouho, dokud se koreny, Iodyhy a jiné tlustší rostlinné části nelámou s praskotem. Umelé sušení léčivých rostlin se provádí bud metodami fyzikálními nebo chemickými. Mezi fyzikální metody počítáme zvýšenou teplotu nebo snížený tlak (sušení ve vakuu) nebo infračervené paprsky. Chemické metody jsou ty, pri nichž se používá vysoušecích látek (napr. kysličníku fosforečného nebo 95 % kyseliny sírové), nad nimiž se materiál umístí v uzavreném prostoru pri zajišteném odvodu vlhkosti. Nejpoužívanejší metodou je sušení pn zvýšené teplote umelým teplem. Nejjednodušeji se provádí tak, že se rostlinný materiál na lískách nebo jiných podložkách umístí v blízkosti kamen nebo jiných tepelných zdroju. Ve vetším provozu . se používá rilzných typu su-
saren nebo sušících zanzení. V podstate se takové zafízení skládá z uzavreného prostoru, v nemz Je umísteno nekolik pohyblivých sílových lísek tak, aby byla umožnena cirkulace ohrívaného vzduchu. Zdroj tepla je obvykle umísten u dna a je možno jej regulovat. Duležité je udržovat takovou teplotu, aby pfi ní nastalo dostatečné odparování vlhkosti, avšak aby nedocházelo k rozkladu obsahových látek. Krome toho je nutno zajistit dokonalý odvod vodních par, aby prostor nebyl nasycen vlhkostí. Jsou-Ii teplota a ventilace rádne kontrolovány, rostlinný materiál se dokonale vysuší a získáme kvalitní drogu vzhledem i obsahovými látkami. Sušení umelým teplem má zrejmou výhodu pred sušením pfirozeným na volném vzduchu, neboť St.: jím okamžite zastaví činnost enzymu a není krome toho závislé na roční dobe a povetrnostních podmínkách. Bylo zjišteno, že u vetšiny korenu, oddenku, kur, listu, natí, semen a nekterých plodu dosáhneme uspokojivých výsledku, sušíme-li je postupným zvyšováním teploty z 25 na 50°C. Pfi sušení kvetu a rostlinných orgánu s prchavými látkami nemá teplota presáhnout 35°C. Je samozrejmé, že také umelým teplem se musí sušit velmi pečIive. Pfi vyšších teplotách dochází totiž k nežádoucím zmenám vzhledu i obsahových látek. Ani zde nejsou vsechny lékopisy či normy jednotné. Vetšinou se doporučuje, aby teplota pfi umelém sušení léčivých rostlin nepresahovala 55°C. Je však treba dbáti na zvláštnosti nekterých drog, u nichž je predepsána teplota vyšší nebo naopak zase nižší. Nekterí napríklad doporučují sušit náprstníkové listy ihned po sberu pn 50-60°C, ba i pri vyšší teplote, kdežto jiní považují za vhodnejší, aby listy nej prve zavadly a teprve asi po 24 hodinách byly rychle dosušeny pri 60°C umelým teplem. Rostliny obsahující silice mají se sušit, pokud není jinak uvedeno, pri teplote do 40°C. V letních mesících je možno sušit rostliny ve stínu pri 25-3'i oCo V takovém prípade jsou ztráty obsahových látek velmi malé a získá se droga pekného vzhledu. Budiž zde však pfipomenuto, že dosažení pfirozené barvy listu není vždy podmíneno jen zpusobem sušení; závisí predevším na zvláštnostech bunečných součástí. Zelená barva listu je závislá zejména na acidite šťávy bunečné. vývoj sušárenské techniky i techniky sušení nastal teprve v nedávné dobe. Zbývá proto na tomto úseku vyrešit ješte mnoho problému teoretických i technických. Sušení léčivých a korenitých rostlin spočívá ve velké mHe na zkušenostech získaných prevážne pfi sušení ovoce, zeleniny a chmele. Používá se sušáren šachtových, komorových, kanálových a pásových, bubnových i vakuových. Vakuové sušení není však dosud pro všechny léčivé rostliny dostatečne vyzkoušeno . Jednou z jeho nevýhod je, že sušení trvá 'velmi dlouho a vyžaduje velkých nákladu na zarízení. Také pro uplatnení infračerveného zMení, s nímž bylo již provedeno mnoho úspešných pokusu, bude rozhodující hospodárnost provozU. Zvláštním zpusobem je sušení vakuovou sublimací neboli zmrazováním ve vakuu . Tato metoda muže v budoucnosti znamenat jistý pokrok v konzervaci léčivých rostlin, zejména pokud jde o stabilizaci účinných látek. Její podstatou je zmrazení materiálu hluboko pod nulu (-30 až - 40°C) a jeho prenesení do vysokého vakua. Dochází k rychlé sublimaci ledu, čímž se materiál vysuší. Sušení trvá zpravidla 18-36 hodin. Této metody se dosud nepoužívá k sušení rostlin prírno, spíše se tak suší nekteré izolované látky biologického puvodu. Ačkoliv by se zdálo, že sušení léčivých rostlin je jednoduchou a samozrejmou operací, kterou každý sberač a pestitel provádí zcela automaticky, je treba znovu zduraznit, že jde o činnost velmi závažnou a zodpovednou. Je treba si uvedomit, s kolika problémy je spojeno a že jedine jej ich vyrešením a zvládnutím je možno sušit správne. Jenom dodržováním všech podmínek, pfi nichž nedochází k znehodnocení účinných látek a ke zmene vzhledu drogy je možno získat hodnotnou drogu a cennou surovinu pro výrobu léčiv . 71
NEKTERÉ ZKUŠENOSTI S PÉSTOVÁNÍM RMENU SLIČNÉHO IN2. M. CHLÁDEK Presto, že se u nás pestování hermánku pravého všobecne vžilo, zustává naproti tomu pestování hermánku rímského neboli rmenu sličného (Anthemis nabi/is L.) opomíjeno. Drogy rmenu sličného (F/os ehamomillae romanae eum flore plena) se využívá pro farmaceutické účely, ale též k výrobe silice, jež se uplatňuje v kosmetice. Mnohem více silice se produkuje v zahraničí k výrobe speciálního vína (Vermuth see); napr. ve Francii se každoročne spotrebuje pro tento účel 40-50 tun drogy. Podle potreby prumyslu se v zahraničí vytvofila pestitelská centra jak v Belgii tak i ve Francii, kde napr. v okolí Chemillé bývá rmen pestován na ploše asi 80 ha s každoroční produkcí až 80 tun drogy. J akostní droga rmenu sličného má být plnokvetá, bílé barvy s príjemnou vuní. V obchodní praxi (speciálne v Belgii) se zvlášte vyžaduje, aby droga I. kvality mela velké kvety (správne botanicky kvetní úbory) a podle tohoto hlediska bývá tfídená na kvalitu "Prima" a na druhou "obchodní". K trídení kvetu se používá sít s prumerem oka 20 mm a 16 mm. Aby i u nás byla zaručena nej lepší kvalita drogy, je treba volit nej výhodnejší odrudu i zpusob pestování. Podle srovnávacích pokusu ve Výzkumném ústave zelinárském v Olomouci, v oddelení léčivých a koreninových rostlin prokázala belgická odruda nekteré výhodné vlastnosti proti dosud u nás pestované odrude, puvodne vyšlechtené v brnenských výzkumných ústavech (J . Applem) . Belgická odruda byla nejdríve získána do sbírky svetového sortimentu do Výzkumné stanice v Opave a po zrušení pracovište (v r. 1960) byla predána od Olomouce. Má vetší kvety ( o suché váze 100 ks až 19,0 g proti dosud pestované odrude s váhou stejného množství kvetu 5,9 g). Bude tedy výnos sberu pfi sklizni vetších kvetu vždy výhodnejší. Současne sklizené kvety obou vzorku se nijak nerozlišovaly v obsahu silice, jež se pohybovala tesne kolem l % v droze. Odruda belgická kvete pozdeji (o 10 až 14 dnu) než málokvetá odruda, avšak silne regeneruje a kvete dlouho do podzimu. Netrpí také tolik suchem v letních mesících, takže lépe zabezpečí sklizeň. ZPÚSOB PESTOVÁNÍ Nejlépe roste na vlhčích úrodných pudách, dostatečne osvetlených. Jako predplo72 dina jsou vhodné okopaniny. Pred výsadbou lze značne ochuzené pozemky (po méne vhodných predplodinách) pfihnojovat chlévskou mrvou v množství 150-300 q/ha . Z umelých hnojiv na jare pfidáváme síran amonný 2 q/ha, draselnou suI téhož množství a podle zkušeností Daferta a Brandla dodáváme pouze omezené množství superfosfátu, který snižuje výnos kvetu. Pred výsadbou po bežném zapravení hnojiv pozemek mírne priválcujeme a naznámkujeme na potrebný spon rostlin. VÝSADBA Rmen sličný množíme vegetativne, delením starších rostlin, abychom udrželi jednotnost odrudy a sklizeň plnokveté drogy. Brzy na jare, když je puda ješte dostatečne vlhká, vysazujeme do rádku širokých 50-60 cm se vzdáleností rostlin v rádku 30-40 cm. Tento širší spon je výhodný pro víceleté porosty, pričemž márne možnost strojního ošetrování porostu. Pfi každoročním presazování rostlin na menších plochách (v zahrádkách) volíme užší spon rostlin, a to 40 X 30 cm, neboť porost se rychleji zapojí a pak zadusí plevely. Rmen sličný dozrává velmi špatne na semeno, proto je pestování tímto zpusobem obtížné a nadto nepríznivé, neboť se v porostu objevují velmi nestejnomerné rostliny s kvety neplnokvetnými v ruzných stupních, často podobných hermánku pravému (obr. 1). Další ošetrování porostu do doby sklizne spočívá v odplevelování, a to ruční okopávkou a plečkováním. SKLIZEŇ Od začátku července až do zárí sklízíme kvety jednak ručním otrháváním, jednak strháváním hermánkovým česačem. Sklizeň opakujeme v častej ších intervalech jak se jednotlivé kvety plne vyvíjejí. Vzhledem k pozdejší dobré kvalite drogy, tj. bílé barve kvetu, nemají se sbírat kvety zvlášte prestárlé, u nichž se korunní okrajové plátky silne prehýbají ke stopce. Vždy však mají být kvety sklízeny za slunečného neb suchého počasí, po sejití ranní rosy a v dopoledních hodinách i odpoledne. Podle belgického výzkumu má se v poledne trhání prerušit, ponevadž obsah silice v kvetech v této dobe klesá. Kvety vkládáme do košíku neb vhodne
h upravených bedniček se dnem částečne vypnutým pytlovinou a co nejdfíve je pfepravujeme do sušárny k usušení, aby 1>e v silnejší vrstve nezapai'ily a pak nezhnedly. Kvety první jakosti nemají mít žádné kvetní stopky. SUŠENÍ K zachování pokud možno bílé barvy sušíme umelým teplem do 40 cC pfi rozložení kvčtu do nízké vrstvičky. Za dva dny je v tomto prípade droga suchá asesypeme ji do pevných papírových sáčku, jež uzavreme, aby kvety nezvlhly vlhkostí ze vzduchu. V letních teplých mesících mužeme sušit i prirazenou teplotou vzduchu na lískách uložených na púde. Kvety nesušíme nikdy prímým slunečním teplem, nýbrž vždy ve stinu. Kvety se sesychají v pomeru 6:1. VÝNOSY Podle pocaSl a stavu kultury kolísá výnos drogy od 8 do 20 kg/ar. V Belgii se dosáhlo čerstvých kvetu od 78 do 146 kg/ar. Za 1 kg drogy první kvality dostane pestitel 50 Kčs. Ponevadž sušením se částečne silice ztrácí, mohlo by se pfi zavedení destilačních aparatur do provozu počítat s primou destilad čerstvých kvetu. Tato výroba silice je výhodnejší, a proto se konaly v zahraničí pokusy s destilad jednorázove sklizených celých rostlin. CHOROBY Z houbových chorob se vyskytuje podobne jako u hermánku pravého plíseň hei'mánková. Ve FTancii bylo upozornena na plíseň černého korene, jež tvárí na listech hustý bílý povlak. Proti houbovým chorobám ošetríme porast postrikem 0,2 % novozíru neb bordeauxskou jíchou. Z živočišných škudcu, mimo výskyt mšic napadaj i listy larvy mouchy vrtalky zahradni. Proto ve Francii k potlačení výskytu škudce vysazují rmen sličný každoročné na jiný pozemek pfi zachování pravidelného osevního postupu. Proti nekterým druhum pudních škudcu (drátovcum), jež napadají koi'eny rostlin, bojujeme zapravením praškovitých prípravku Lindanu. Kvety v části kvetního lužka často vyHrají larvy broučka kvetníka, který podobne škodí na hermánku pravém. Bližší informace o chorobách a ochrane poskytne fytopatologická laborator ve VÚPL Praha-Hloubetín, U Elektry 8. CHEMICKÉ HUBENÍ PLEVELÚ V KULTURÁCH KMÍNU HERBICIDEM GESAGARDEM 50 INZ. V. NOVÁK Pojem "plevel" je relatívní. Mnohé plevely jsou významnými léčivými rostlinami. Na první pohled se zdá, že zde dochází k pratíchudnému stretání zájmu. Intenzívní kultury rostlín se však bez hubení plevelu neobjedou. Proto z hlediska kultur plodin plevelem je treba rozumet každou rastlinu, jež se vyskytuje na poli proti vuli pestitelove vedie určité rostliny pestované. Nejde jen o hubení plevelu rostoucích, ale i o snižování pHrozené zásoby semen plevelu v pude vubec. V dnešní dobe je ješte základna pro sber nekterých druhu léčivých rostlin značná. Do budoucna s ros toucí intenzifikací se počítá i s dalšími možnostmi kultur léčivých rastlin i tech druhu, které se dosud nacházejí v divokém stavu. Prato nastává problém intenzívníha hubení plevelu i v samých kulturách léčivých rostlin. Použití herbicídú z hlediska ekonomického je jasné. Protí používání určitých druhu herbicidu z niediska hygienického není jednoznačných presvedčivých materiálu. Možností použití herbicidu v kulturách léčivých rastlin ukáže další vývoj. V letech 1963-1965 jsme proverovali selektívní pusobení Gesagardu 50 v kulturách kmínu - této okrajove léčivé, ale významné siličnaté a koreninové rastliny. Herbicíd Gesaga.:d 50 (dŤÍvejší označení A-l114 = Prometryn) , (úč. 1.50 % 2-metylmerkapto-4, 6-bis (izopropyl-amino)-s-triazin) prípravek švýcarské firmy J. R. Geigy A. G.), kler)' se k nám v poslední dobe dováži, významne se uplatňuje u četných plodin. Zvlášť odolné jsou mrkvovité rostliny. Výsledky zkoušek, které v posledních letech probehly ve VÚZ v Olomouci, prokázaly vysokou selektívní účinnost II kmínu. Nyní se Gesagardu 50 používá u r,uzných zemeclelských plodin. Perspektivne bude účelné pi'ípravek prezkoušet i v kultu73
rách ostatních mrkvovitých rostlin (andelika, libeček aj.).· POZNATKY ZE ZKOUŠEK S GESAGARDEM SO V KULTURÁCH KMÍNU P u s obe n í n a k m í n . Pii preemergentní aplikaci (po zasetí pred vzejitím v dávkach 1-4 kg/ha) nebylo vizuálne zjišteno poškození rostlin. Pri posti'iku na list (postemergentní aplikace) ve fáz i deložních lístku až k dobre vyvinutým listovým ružicím v dávkách 1-4 kg/ha nebyly rostliny rovnež poškozeny. Nikdy účinek Gasagardu SO nesnižoval výnosy kmínu. P u s obe n í nap l eve l e. Účinek byl na naprostou vetšinu jednoletých dvoudeložných pleveIii velmi dobrý. Zcela spolehlive byly ničeny plevele, které v dobe posti'iku nepresáhly fázi 4-6 pravých listu. Rovnež pH posti'iku tesne pred vzejitím nebo v dobe vzcházení plevelu mel Gesagard SO velmi dobrou účinnost. Prípravek pri preemergentním použití nepusobí na víceleté plevele. Jsou-li však zasaženy vzešlé širokolisté plevele, mohou být značne poškozeny a omezeny v rustu. Pýr nebýva poškozen. Proto se kmín nemá vysévat na pozemcích zaplevelených pýrem, neboť jeho semeno nelze z osiva kmínu vyčistit. Doba účinku byla závislá zejména na použité dávce na hektar, na pudní vlhkosti, teplote a druhu pudy. Reziduální vliv na následné plodiny se neprojevil. PODMÍNKY POUŽITÍ GESAGARDU SO Významný je prubeh počasí tesne pred postrikern i po nem. Použití na suchou pudu bylo málo účinné . Dobrých herbicidních ucmku bylo dosaženo pri aplikaci na piimerene vlhkou pudu za teplejšího počasí. Vhodná je aplikace na vlhkou pudu po plečkování. Jen pri déle trvajícím suchu, v prípade, že jsou • V Maďarsku byl Gesagard SO zkoušen v kulturách koriandru, kopru, fenyklu a anýzu. Dobrých výsleku bylo dosaženo predevším v kulturách koriandru a fenyklu . 74 již rostliny dostatečne zakoreneny, prevláClme ošetrenou kulturu lehkými branami. . Hlubší kultivační zásahy se po posti'iku nedoporučují, protože se prípravek zapraví do vetší hloubky, kde ztrácí svuj účinek. Posti'ikovat musíme rovnomerne. Na lehčích pudách použijeme dávky 1,5-2 kg/ha, na sti'edních až težších pudách 2-3 kg/ha . VÝSLEDKY POLNÍCH ZKOUŠEK UKAZUJÍ MOŽNOST APLIKACE GESAGARDU 50 V TECHTO OBDOBÍCH 1. PH preemergentní aplikaci v čisté kulture kmínu (po zasetí pred vzejitím) v dávce 1,5-3 kg/ha. 2. Pri preemergentní aplikaci ve dvojkulture kmínu s hrachem na zelené lusky v dávce 2-3 kg/ha. 3. V kultufe kmínu po sklizni krycích plodin v prvním roce, nejlépe po plečkování. 4. Po sklizni kmínu a plečkováni ve druhém roce ponechávame-li kmín do dal~ího ro ku. S. Opakovaný posti'ik v prvním roce (postemergentní aplikace) v prípade, že byl první posti'ik málo účinný. ÚČELNÉ POUŽITÍ GESAGARDU 5G V KULTURÁCH KMÍNU ZNAMENÄ: 1. Podstatné snížení potreby ruční práce pfi pletí kultur . 2. Omezcní značných ztrát na výnosech . Použití Gesagardu 50 bylo v poloprovozních pokusech i v praxi provereno a lze jej proto doporuč it. Vzhledem k toleranci proti mrkvovitým rostlinám naskytá se zde možnost i dalšího upoti'ebení. Použití herbicidú je treba chápat jako doplnék v soustavé ostatní ch agrotechnických opati'ení. Nenahrazují agrotechnická ošeti'ování, ale podstatné je usnadňují.
NEKTERÉ ZAJÍMAVÉ PRVKY V LEČIVÝCH ROSTLINÁCH PhMr. J. MAT~J V minulých dobách byl počet prvku, o kterých se včda domnívala, že jsou prítomny v tele rostlin, velmi omezen. Teprve rozbory moderní chernie nám dokazují, že počet techto prvku je značný a jejich nedostatek nebo nadbytek projevuje se ihned ruznými zhoubnými úkazy: porušením rustu, deformací tvaru a podobne. Vzájemné vztahy mezi rostlinou a nekterými temito prvky jsou velmi zajímavé a uvedeme nekteré z nich. Predevším je nutná malá poznámka o výžive rostlin. Zdrojem vetšiny výživných látek je puda, ve které rostliny žijí. Výjimku tvorí látky, které prijímá ze vzduchu . Z pudy je absorbuje ve tvaru vodních roztoku. Látky pro rostlinu sice duležité, avšak prítomné ve tvaru sloučenin ve vode nerozpustných, jsou pro ni vetšinou neupptrebitelné, bezcenné. M1iže zde vzniknout paradoxní skutečnost, že organismus sice žije v prostredí bohatém na potrebné živiny, avšak proň nedosažiteiné, a rostlina hladoví. Duležité je také, aby tyto látky byly ve správné koncentraci. Malé množství bývá nedostatečné, velké je opet škodlivé, neboť vzniká nebezpečí z presycení rostliny. Obe tyto okolnosti se ihned projevují chorobnými príznaky.! Úloha nekterých prvku, zejména kovu v rostlinném tele není dosud zcela presne známa, avšak veda učinila zde v poslední dobe úžasný pokrok a odhalila mnohé, velmi zajímavé skutečnosti. O nekterých si zde promluvíme. Obvyklou, bežnou součástí naší pudy a také rostlin je v á p ník - C a l c i u m. V pude vápnem chudé si z našich rostlin libují vres, arnika, boruvky, rojovník bahenní, rosička, len. Opak tvoi'í rostliny dávající prednost výžive bohaté na vápenaté soli. Je to horec, drišťál, trnka, ornej šalamounek, jehlice trnitá, konopnice, plícník. Prítomnost vápna umožňuje rostline snášeti snadneji studené podnebí. Je zvláštní, že mnohé rostliny, dávající u nás prednost pude s malým obsahem vápna, v severních krajinách vyhledávají pudu vápnem bohatou. Je to napríklad naše maceška. Rostlinu neovlivňuje pouze pi'ímo tento prvek, nýbrž i okolnosti neprímé. Uvedeme aspoň jednu. Nevhodným nadbytkem vápna ztrácí rostlina částečne schopnost pi'ijímat z pudy v dostatečném množství nekteré jiné, pro výživu nutné látky jako železo, fosfor a četné další. Z nedostatku techto látek vznikají pak druhotné potíže. Naopak nedostatečný prísun vápna brzdí celkový vzrust, znesnadňuje dýchací pochody, zpusobuje predčasné odumírání listu a podobne. Vápenaté sloučeniny slouží rostline také k n.eutralizaci nepotrebných kyselin a snižují možnosti poruch hrozících z nadbytku jiných prvku, zejména horčíku, draslíku a sodíku. Pusobí tedy zde jako činitel zamezující narušení životních pochodu látkami, kterých rostlina prijala nepoti'ebné množství. Tedy neco podobného jako ochrana proti otrave . Z našich léčivých rostlin, na vápno zvlášť bohatých, vyniká konopice a plícník. Obsahují i značné množství sloučenin kremíku. Obe pod názvy Galeopsis ochroleuca a Pulmonaria officinalis jsou oblíbenou součástí lékari predpisovaných plícních čaju. Ponekud obsah techto sloučenin má rdesno-truskavec, které v~ak obsahuje znatelné množství zinku a stopy mčdi. U ovoce vynikají množstvím vápenatých sloučenin citrony, pomeranče, jahody a četné další plody, ze zelenin zvlášte zelí, zejména zevní listy, dále kveták, špenát a mnohé jiné. D r a s lí k - K a l i u m je prvek, jehož prítómnost zvyšuje odolnost rostliny proti poruchám vznikajícím z nedostatku vlhkosti. Dovede rovnež v rostline brzditi účinek nadbytečného množství dusíku a potlačovati takto vznikající poruchy. Jeho nedostatek se projevuje nápadnou celkovou degenerací rostliny počínající listy, které ztrácejí zelenou barvu a predčasne odumírají. Z léčivých rostlin, jež dávají prednost pude draslíkem bohaté, nutno uvésti pelynek, zemedým, proskurník a dále mák. Velký obsah draslíku nacházíme také v listech jahodníku, které jsou proto silne zásadité, slézu, podbele a v korenech i listech kopi'ivy a pampelišky. Rovnež v bobech kávových a orechu vlašském i lískovém. S o d í k - N a tri u m jeví podobný účinek jako draslík a muže jej částečne nahraditi. Vyskytují se v rostlinách obyčejne společne a zvlášť vysokým obsahem tohoto prvku se vyznačuje sléz, kopriva a pampeliška. Hor č í k - M agn e s i u m. Na tvorbe rostlinného chlorofylu je prímo jako součást nebo nepi'ímo jako ovlivňující činitel účastno více prvku, napríklad horčík, mangan, zinek, železo, med a jiné. Horčík je naprosto nezbytný, neboť tvorí základní prvek této sloučeniny. Prítomnost medi je nutná proto, že 75
zabraňuje rozkladu této látky. Nedostatek hoi'číku v pudé a tím také v rostliné projevuje se tak zvanou chlorózou, jejímž hlavním zevním znakern je výskyt tmavých hnedých skvrn na listech. Naopak i zvýšené množství horčíku je pro rostlinu nevhodné a škodlivý účinek tohoto nadbytku tlumí vápník. Horčík, podobne jako kremík považují mnozí lék<tri za prvek mající schopnost u všech živých organismu, tedy i u človeka brzditi bujení nežádoucích bunek, a tedy i vznik nádoru. Je proto doporučitelné, aby jeho pi'ívod do organismu byl vždy dostatečný. Podobnou vlastnost projevuje také ki'emík. Vyšším obsahem horčíku se vyznačují naše maceška polní, orechy a retkev. Kre m í k - S i l i c i u m je zcela bežriou součástí mnohých rostlin rostoucích na písečnaté nebo kamenitépudé ruzných strání, náspu, u cest a podobne. U nás nej známéj ší je v tomto smeru preslička, v lékarství hojne používaná jako prostfedek povzbuzující diurézu a také jako pi'ímes do čaju pi'edpisovaných pri kornatenL Kremíkem bohatý je rovnéž vres a medvédice. Bez prítomnosti kremíku nedovedou rostliny asimilovati další prvek pro mnohé druhy nezbytný - fosfor. F o sf o r - Pho s pho r je duležitou podmínkou života, zejména všech jeho vyšších projevu. Jeho nedostatek v rostline se projevuje neprirozené tmavým zabarvením listu, precházejícím mnohdy do červena a na podzim do hneda. Dostatečná pi'ítomnost fosforu ·urychluje rust a celkové dozrávání, zejména plodu. Ve význačnéjším množství je u nás prítomen ve špenátu, mrkvi a obou druzích orechu. Rostlin, dávajících pi'ednost pude bohaté na fosforečnany, je celkern málo a u nás se nevyskytuj L Jsou však vždy zevním ukazovatelem pfítomnosti vétšího množství fosforečn ých solí pod zemí a této okolnosti se dosud využívá pi'i geologickém pruzkumu. Ž ele z o - Fe r rum svou pi'ítomností umožňuje četné chemické pochody probíhající v rostline a je rovnež nezbytným prvkern pro tvorbu chlorofylu. Je pozoruhodné, že rostliny rostoucí na výsluní mají spoti'ebu železa menší než na stinných místech. Jeho nedostatek se projevuje pi'edevším částečnou ztrátou zelené barvy listu. Nadbytek vápna v pude oslabuje schopnost rostlin pi'ijímat železo, které prechází v nerozpustné sloučeniny neupoti'ebitelné pro vegetaci. Bohaté železem jsou u nás pampeliška, pi'eslička a kopi'iva, ze zelenin špenát a mrkev. Med - Cup rum je rovnež prvkern pro rostliny v nepatrném množství nezbytným. Její nedostatek se projeví zpomaleným rustem 76 a vznikern tmavších skvrn na listech. Je pozoruhodné, že nékteré rostliny, rostoucí na pudé bohaté na med , mají zvláštní schopnost pi'izpusobení a snesou dokonce i pudu s obsahem až dvaceti peli procent mednatých sloučenin! U jiných stačí jen nepatrné zvýšení celkového množství a ihned ztrácejí svou životní schopnost a odumírajL Této vlastnosti se prakticky využívá k hubení plevelu a ruzných pi'íživníku na stromech, a to postrikem roztoku obsahujícím meďnaté . sloučeniny. Pfi tomto posti'iku část látek, podobné jako pi'i posti'iku roztokem sloučenin arzénu, zachytí se a ulpí na plodech rostliny a muže se dostati i do potravy, nejsou-li plody rádne omyty. V rostline je meď nezbytným prvkern podporujícím tvorbu chlorofylu, uhlohydrátu a bílkovin. Mimo to účinkuje opačne než mangan a brzdí tak jeho nadbytek . L i t h i u m. Úkol tohoto prvku není dosud zcela objasnen. Z rostlin obsahujících jeho sloučeniny jsou pozoruhodné zejména: rulík zlomocný - Atropa belladonna L., blín černý - Hyoscyamus niger a durman - Datura stramonium L. Všechny prudce jedovaté! Rostliny trpící nedostatkem vápníku a horčíku pfijímají - je-li to možno - lithium ve zvlášť vysokém množství z pudy a projevují hned mohutnou celkovou degeneraci, zejména listu. O lov o - P l umb u m. Na sloučeniny tohoto kovu v pudé jsou rostliny velice citlivé, a to celkern ve velmi nepi'íznivém slova smyslu. Jeho celkový význam v rostline není dosud presné určen. Následky jeho nekdy nevhodne vysokého množství v pudé snižuje hojná prítomnost vápnika. Z rostlin obsahujících dokazatelné stopy olova nutno pfipomenouti pouze chaluhu bublinatou - Fucus vesiculos, obsahující mimo to stopy jódu a barya . Pfidává se do odtučňovacích prípravku. Jinak je olovo v rostlinách velmi vzácné. Bar y u m. Je témér podivuhodné, že nalézáme rostliny obsahující i tento prvek. Je to jíž zmínéná chaluha, dále i bez černý a orech vlašský. Účel sloučenin tohoto prvku, podobne jako str o n c i a, vyskytujícího se rovnéž ve stopách v nékterých rostlinách, nebyl dosud prozkoumán. A r z é n - A r sen u m. Je nápadné, že rostliny obsahující tento prvek mají zvýšenou tvorba chlorofylu. Pudé arzénem bohaté dává prednost jitrocel kopinatý a šťovík . Stopy arzénu nacházíme v ovse. Néktei'í lékari novéjší doby se domnívají, že arzén projevuje kladné vztahy k tvorbe zhoubných nádoru. Man gan je podobné jako napríklad zinek, chróm a železo nezbytným pri tvorbe chlorofylu. Jeduležitý pri všech životních po-
www.shopherba.skRkJQdWJsaXNoZXIy MTYxNjU3OA==