Colchicum autumnale L. - Ocún jesenní – jesienka obyčajná
Rozšíření: Nachází se v jižní, západní a střední Evropě. V ČR a SR roste na vlhkých loukách a v lužních lesích, slatinách a v olšinách, od nížin do horského pásma, na celém území místy hojně, ale místy chybí.
Popis: Vytrvalá bylina, 10 − 30 cm vysoká s hluboce uloženou podzemní hruškovitou cibulí se svazčitými kořeny. Rostlina kvete na podzim, plodná je zjara. Z pupenu uloženého po straně hlízy vyroste v létě kratičký podzemní stonek a na něm šupinovité základy podzimních květů a jarních listů. Z podzemní hlízy vyroste na podzim velký, bledě fialový květ s šesticípým okvětím a s dlouhou trubkou, téměř z poloviny uloženou v zemi. Kvete v srpnu až říjnu. Na jaře následujícího roku se vytváří několik podlouhle kopinatých listů, mezi nimiž je podlouhle vejčitá, měchýřkovitě nadmutá, přehrádkosečná tobolka.
Použití: Zastavuje dnavý záchvat, přičemž mechanismus tohoto účinku dosud není zcela objasněn; je účinný při akutních záchvatech, zatímco při stavech chronických je prakticky bez účinku. Používá se někdy jako specifický prostředek proti dně a proti akutnímu svalovému a kloubnímu revmatismu. Zkouší se i u některých jaterních onemocnění se zvýšenou tvorbou vaziva. Droga samotná však předepisována není, vždy jde o izolované alkaloidy nebo jejich polosyntetické deriváty. Hlavní alkaloid kolchicin, zabraňuje dělení buněk, z čehož vyplývá snaha využít této vlastnosti k potlačení zhoubného bujení. Avšak jeho vysoká toxicita neumožňuje jej využít jako onkologika. Jako vhodnější se jeví 30 − 40 krát méně toxický demekolcin. Nicméně k přímé terapii se dnes užívá pouze směs alkaloidů izolovaných ze semen a to jako antiuratika.
Jedovatá část: Celá rostlina, zvláště semena a hlízy.
Obsahové látky: Rostlina obsahuje soubor prudce jedovatých alkaloidů. Nejznámější je kolchicin, lokalizovaný ponejvíce v osemení v množství až 0,6 %. Největší obsah alkaloidů mají semena, a to až 1,3 %, méně hlízy (0,4 %) a malé množství obsahují také listy. V hlízách je obsažen méně jedovatý demekolcin a glykoalkaloid kolchikosid.
Toxicita a příznaky otravy: Kolchicin je jed trávicího ústrojí, srdce, nervové tkáně a buněčného dělení, je mitózní (jed dělícího vřeténka) a kapilární. Zastavuje mitózu v metafázi, tím, že ruší strukturu mikrotubulů dělícího vřeténka. Je obvykle rychle absorbován po požití, silně se váže na plazmatické a buněčné proteiny, je eliminován žlučí a reabsorbován střevy, což vysvětluje dlouhotrvající efekt působení dávky (terapeutické nebo toxické) a kumulaci malých dávek v organismu. Předávkování při terapii ocúnovými alkaloidy je nebezpečné útlumem kostní dřeně v oblasti bílé krevní složky.
První příznaky otravy kolchicinem se objevují pozvolna až po několika hodinách od požití (2 až 5 hod.): začínají pocitem pálení a škrábání v hltanu a jícnu, polykání se stává obtížným, dochází ke zvracení, kolikovitým bolestem břicha a prudkému průjmu. Stolice je hlenovitá až krvavá (působení na kapiláry trávicího traktu je jako u arsenu). Objeví se obvyklý obraz ztráty tekutiny, zesláblost a změna turgoru kůže. Otrávený si naříká na velikou úzkost, je cyanotický, bolí ho klouby a svaly, které mohou upadnout v křeč. Časté močení přechází do oligurie. V moči bývá krev. Glykemie velmi rychle klesá. Otrava končí vzestupnou paralýzou. Smrt může nastat do sedmi (spíše dvanácti) hodin, někdy až za 2 dny. Chronické otravy jsou vzácné a projevují se průjmy, sešlostí, žízní, oslabením oběhového aparátu a podnormálními teplotami.
K otravě ocúnovými látkami nejčastěji dochází při překroční léčebné dávky nebo požiji-li ocúnová semena děti. Byla zaznamenána i otrava dospělého při záměně za česnek medvědí (Allium ursinum).
Prof. RNDr. L. Jahodář, CSc.
(ukážka)
