Léčiva z náprstníku vlnatého patří mezi nejdůležitější. Léči se jimi srdeční choroby, a proto nelze o jejich potřebnosti pochybovat. Nositelem účinku v lécích z náprstníku vlnatého jsou glykosidy, tzv. lanatosidy, kterých je několik a které označujeme velkými písmeny. Ze souboru lanatosidu A, B, C, D, E je nejdůležitější lanatosid C. Proto se snažíme pěstovat takové sorty náprstníku vlnatého, které obsahují především vedle ostatních výše zmíněných glykosidu právě onen lanatosid C. Náprstník vlnatý, který se u nás pěstuje, vyhovuje většinou tomuto požadavku. Presto se snažíme dalším šlechtěním tuto vlohu v rostlině dále zvyšovat a geneticky ji ustálit.

Náprstník vlnatý (Digitalis lanata EHRH. ssp. lanata) patří spolu s 18 dalšími druhy téhož rodu do čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae). V naší květeně není domácí. U nás rostou divoce hlavně náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora MILL. = Digitalis ambigua MURR. či Digitalis ochroleuoa JACQ.) a náprstník červený (Digitalis purpurea L. var. purpurea), který ještě do třicátých let tohoto století byl ze všech druhu náprstníku pro lékařství nejdůležitější, než jej zastínil vzhledem k lepší účinnosti náprstník vlnatý. Náprstník vlnatý je domácí v oblasti Balkánského poloostrova. Severní hranice jeho rozšíření probíhá severomaďarskými pohořími a zasahuje částečně též do Rakouska. Je to druh velmi variabilní v hustotě olistění, v šířce listu i v hustotě květních hroznu. Není proto divu, že někteří systematici tento druh dále rozdělují na několik variet. V oblasti původního rozšíření se tento morfologicky bohatý druh dále kříží s příbuznými náprstníky, čímž se morfologická rozmanitost dále zvětšuje. Na tento fakt upozorňujeme proto, že i u nás pěstovaný náprstník vlnatý je význačný touto morfologickou rozrůzněností, ale ta není prakticky na závadu jeho jakosti a vhodnosti pro průmyslové zpracování a časem se jisté podaří vyšlechtit poměrně jednotnou populaci.

A nyní jaká jsou původní stanoviště, na kterých tento druh roste v oblasti jeho přirozeného rozšíření. Náprstník vlnatý se vyskytuje převážné v nízkých, křovinatých porostech a na nekulturních pastvinách spíše ve vyšších polohách Balkánského poloostrova. Lze jej nalézt převážné na půdách s dostatkem vápna, vzniklých rozpadem krasových útvaru. Obzvlášť dobře roste na typické balkánské červenozemi (terra rossa) na výslunných stráních. Nelze proto o něm tvrdil, jak se mylné stává, že je "nenáročný a roste na chudých půdách". Právě opak je pravda, neboť rozpadem vápencových substrátu vzniká velmi úrodná a živinami bohatá půda. Náprstník vlnatý je dvouletá bylina. V prvém roce vytváří přizemní ružici listu a ve druhém roce z této přezimující ružice; vyhání květonosný, řidčeji olistěný stvol, na kterém nese bohatý hrozen krémově žlutých, hnědě žilkovaných kvetu. Pro farmaceutické účely, to je ke sklizni listů, které jsou surovinovou základnou pro izolaci kardiotonických glykozidu, se hodí listové ružice, které rostliny vytvářejí v prvém roce vegetace. Proto se náprstník vlnatý pěstuje pro tyto účely jako jednoletá kultura. Jako dvouletý se pěstuje jen na semenářských dílcích za účelem získání osiva.

Pěstování náprstníku vlnatého nemá nijak dlouhou tradici. Pěstuje se od třicátých let, přičemž teprve v posledním desetiletí lze mluvil o skutečné zemědělské výrobě této nové technické rostliny. Předtím se však již hojné pěstoval náprstník červený. Kultury tohoto druhu jsou již od začátku století známy téměř ze všech států Evropy i z USA. Dnes ještě nelze říci, že náprstník červený byl z kultur zcela vytlačen náprstníkem vlnatým. Hlavně v západní Evropě, a také v Německu a SSSR, jsou kultury náprstníku červeného ještě časté a poměrně značného rozsahu. Celkové však je tento druh čím dál tím více nahrazován náprstníkem vlnatým. V současné době se věnují jeho kultivaci všechny středoevropské státy (NSR, NDR, ČSSR, Rakousko, Švýcarsko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko a SSSR), přičemž význačné místo ve výrobě čistých glykozidu z něho zaujímá vedle nás hlavně Švýcarsko a Maďarsko. O náprstníku červeném se zmiňujeme hlavně proto, že u nás jsou někteří pěstitelé, kteří tento druh kdysi zaváděli do kultur, a je tedy na místě připomenout, že se odlišuje dosti značně od pěstební techniky nyní žádaného náprstníku vlnatého a že nelze tedy plné uplatnit jejich zkušenosti u této nové kultury, která má značně odlišné agrotechnické požadavky.

První pokusy se zaváděním náprstníku vlnatého do polních kultur a jeho šlechtěním se prováděly pod mým vedením od roku 1952 v nynějším Ústředním výzkumném ústavu rostlinné výroby v Ruzyni a od roku 1957 ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv. Do polní produkce v zemědělských závodech se dostal náprstník vlnatý později. Bylo již také dosaženo vynikajících úspěchu při pěstování náprstníku Vlnatého v praxi. Vzpomeňme alespoň výsledku JZD Kralice na Hané, kde dosahují rekordních hektarových výnosu. V roce 1963 byla provedena kontraktace s pěstiteli téměř na 100 ha, ale vyprodukované množství presto ještě nestačí plné krýt potřebu našeho průmyslu. Proto si klademe jako prvořadý úkol seznámit naše pěstitele s agrotechnikou této důležité technické rostliny, abychom mohli z vlastních zdrojů plné krýt potřebu našich farmaceutických závodu a nebyli závislí na dovozu často málo kvalitní suroviny.

Agrotechnika náprstníku vlnatého

Základní charakteristika kultury: Náprstník vlnatý pěstujeme přímým výsevem, a nikoliv ze sazenic, jak se dříve doporučovalo, a to buď jako pozdně ozimou kulturu, nebo jar. Předplodinou má být kultura, která zanechá pozemek ve staré sile a v nezapleveleném stavu. Takovou předplodinou jsou pícniny (v praxi se asi jako předplodina pro náprstník z důvodu ekonomických zatím neuplatní) nebo okopaniny. Méně výhodnou předplodinou jsou obiloviny; lze o nich uvažovat jen tam, kde jsou půdy vynikající bonity a nezaplevelené. Náprstník vlnatý pěstujeme jako jednoletou kulturu pro sklizeň listu z přízemních ružic a jako dvouletou, pěstujeme-li jej na semeno.

Rajonizace, poloha a půda: Mimo horské pastvinářské a bramborářské oblasti lze náprstník vlnatý pěstovat s dobrými výsledky na půdách lepší až velmi dobré bonity. Doporučujeme půdy  strukturní, humusem bohaté, prostupné, vzdušné a hluboké, s ustálenou hladinou spodní vody. Pudy slévavé, které po každém sebemenším dešti dostávají tvrdou krustu, nejsou pro náprstník vhodné stejné jako těžké, málo vzdušné půdy, podzoly a rendziny. S výhodou lze využit půd s dostatkem pohotového vápníku vzhledem k tomu, že zvýšený obsah využitelného vápníku v pode odpovídá půdním podmínkám přirazených stanovišť náprstníku vlnatého (nikoliv náprstníku červeného, který roste na kyselých půdách). Málo teplé oblasti našeho státu, které odpovídají zhruba výše uvedeným výrobním typům, nejsou pro jeho pěstování příznivé. Stejné tak nejsou vhodné ani výsušné oblasti s malým množstvím srážek. Z toho aspektu je třeba vybírat i plochy uvnitř půdně i klimaticky odpovídajících oblastí. Dáváme přednost výslunným, na jih exponovaným a uzavřeným pozemkům.

Příprava půdy a hnojení: Pole pro pěstování náprstníku vlnatého připravujeme jako pro cukrovku. Věnujeme ale daleko vetší péči úpravě povrchu pole pro setí a hledíme, aby byl rovný a bez hrud. To docílíme nasazením příslušné mechanizace, která je určena stavem pole. Hlavní důraz klademe na smykováni křížem, připadne vláčení lehkými branami a válení. Přitlačení válcem je při úpravě velmi důležité vzhledem k drobnému osivu. Hnojíme podle stavu zásobení pole pohotovými živinami. Podle obsahu humusu je třeba sledovat především základní živiny: vápník, dusík, fosfor a draslík. Optimální je dobré vyhnojení pozemku k předplodině, kterou má být okopanina, tedy pozemek ve staré sile. Další přihnojení kompostem nebo organicko-minerálními umele připravenými komposty typu "Vitahum" je vždy vítané. Nedoporučuje se přihnojování čerstvou chlévskou mrvou. Ta je vhodná jen k předplodině. Jednotné schéma hnojení strojenými hnojivy nelze vytvořit bez znalosti stavu pohotových živin v příslušné pode. Protože se však takové rozbory namnoze ještě neprovádějí, nezbývá nic jiného, než určit jakési univerzální dávky. Tímto způsobem jsme řešili hnojení v agrotechnice vydané n. p. Léčivé rostliny. Ta doporučuje:

  1. v případe, že nebyla předplodina dostatečné vyhnojena, 200-250 kg citranfosky na 1 ha
  2. v případě, že byla vyhnojena, 100 kg draselné soli a 150-300 kg superfosfátu nebo Thomasovy moučky na 1 ha
  3. v obou případech přihnojovat během vegetace síranem amonným mezi řádky (nikdy ne na list) v dávce 150-300 kg na 1 ha.

K tomuto návrhu je třeba připojit několik poznámek. Především přihnojování citranfoskou je vítané i v případech, že se. jedná o plechy ve staré síle, a může velmi kladné ovlivnit výsledky pěstování. Přihnojování Thomasovou moučkou je užitečné hlavně na půdách, které i když se zdají být dostatečně zásobené vápnem, neodolají např. při soustavném hnojení síranem amonným místnímu, nepříznivě se projevujícímu okyselení. Tomu lze zamezit při hnojení Thomasovou moučkou, která obsahuje volné vápno, jež působí ihned po jejím zapravení do půdy. Navíc obsahuje vápník, který se postupně uvolňuje, vázaný na fosforečnou a křemičitou kyselinu. Síran amonný doporučujeme kombinovat s ledkovým dusíkem (ledkem vápenatým), aby se vyloučilo nebezpečí místního překyselení půd, které by melo negativní vliv na růst náprstníku vlnatého. Není vyloučená ani možnost použit mezi řádky močůvky ředěné v poměru 1:3. Výživárské pokusy, které mají osvětlit blíže otázky hnojení u náprstníku vlnatého, jsou zatím ve stadiu výzkumu a o jejich výsledcích budou čtenáři tohoto časopisu včas informováni.

Důležitá je otázka zapravení hnojiv do půdy. Vzhledem ke kořenovému systému náprstníku vlnatého a z toho vyplývající využitelnosti živin, doporučujeme zapravit základní hnojiva do půdy  pluhem s předradličkou. Při tomto způsobu se hlavní podíl živin dostane do hloubky 9-18 cm. Provádí-li se hnojení ještě jednou před setím a chceme-li obohatit živinami hlavně horní vrstvy ornice, doporučujeme zapravení pomocí kultivátoru, kdy polovina živin zůstane do 6 cm od povrchu a zbytek ve vrstvé od 6 do 12 cm. Při meziřádkovém hnojení lze zapravit hnojiva do půdy plečkou.

Osivo: Je nutné použít jen uznaného čistého a ošetřeného osiva s vysokou klíčivostí, které pochází z úředně (ÚKZÚZ) uznávaných semenářských dílců. Dodává je semenářství n. p. Léčivé rostliny (Praha l, Staré město, Pařížská 10.) : Průměrné hodnoty uznaného osiva jsou tyto: minimální čistota 95 %, minimální klíčivost 90 %; na jeden gram počítáme asi 2000 semen. Pro výsev na 1 ha je potřeba 7-8 kg osiva výše uvedené jakosti. Předseťová příprava osiva náprstníku vlnatého, tak jak se zatím pokusné prováděla, není podle našich zkušeností vhodná. Doporučujeme proto vysévat semeno bez jakékoliv předseťové úpravy. Osivo náprstníku vlnatého si uchovává klíčivost nejdéle čtyři roky, ale pro provozní pěstování nedoporučujeme osivo starší než 2 roky. Pěstováním osiva pověřuje n. p. Léčivé rostliny zkušené pěstitele, kteří mimo to mají možnost pěstovat náprstník vlnatý v takových oblastech, kde je minimální nebezpečí fytopatologického nálezu, což zaručuje relativně dobrý zdravotní stav osiva. Nedoporučuje se náprstník vlnatý pěstovat na semeno pro vlastní potřebu, protože nebezpečí degenerace je pak značné. Cena osiva je 210,- Kčs za 1 kg, t. j. náklad na osivo pro 1 ha činí 1470-1680 Kčs.

Náprstník vlnatý jako pozdně ozimná kultura: Setí náprstníku na podzim se nám v pokusech ukázalo jako velmi výnosné a porosty z podzimního výsevu jako velmi zdravé. Je tomu tak proto, že náprstník vzchází na jaře okamžitě, jakmile to teplotní a vlhkostní podmínky půdy  dovolí, a má proto obyčejné určitý předstih před náprstníkem vysévaným na jaré. Presto však není konečný výnosový efekt ve srovnání s jarním výsevem o mnoho vetší. Někde dokonce byl v provoze zaznamenán poměr obrácený, a to tehdy, když podzimní výsev byl příliš raný, náprstník částečně vyklíčil a přes zimu uhynul.

Kdy tedy vysévat? Agrotechnika, kterou jsme vypracovali (na základě zkušeností našich pracovníku n. p. Léčivé rostliny a pěstitelů, doporučuje vysévat koncem října a začátkem listopadu. Na základe našich dalších pokusu se domníváme, že je třeba výsev provádět rozhodne co nejpozději na podzim, a to spíše koncem listopadu, tedy posunout agrotechnickou lhůtu ještě o měsíc.

Technika výsevu: sejeme secím válečkovým strojem v množství 7-8 kg osiva na 1 ha, řádková vzdálenost cca 40 cm, tj. taková, aby bylo možno nasadit při kultivaci porostu plečky. Hloubka setí maximálně do 1,5 cm, optimální je od 0,5 do 1 cm. Vzhledem k tomu, že náprstník i při podzimním výsevu vzchází na jaré později než plevel, doporučujeme přisev značkovací rostliny. V r. 1963 použili na účelovém statku ve Strážnici k tomuto účelu jako značkovací rostlinu salát. Celkem se osvědčil a lze jej doporučit. Přísev máku je též možný, pokud je pěstitel ukázněný a včas mák z porostu náprstníku odstraní. Jinak totiž je mák na překážku k dosažení vysokého výnosu.

Jarní výsev: provádíme všude tam, kde nebylo možné z nejrůznějších příčin provést podzimní výsev. Agrotechnická lhůta je prakticky závislá u jarního výsevu na stavu pole. Sejeme, jakmile tu počasí dovolí, a můžeme do půdy. Podmínky setí jsou stejné jako u podzimního výsevu. Při nepříznivém jaru se obvykle nedosáhne takových výnosu jako při podzimním výsevu. Je-li však jaro časné a teplé a je-li dostatek vláhy, vyrovná se jarní výsev v konečném výnosu podzimnímu. Zdravotní stav porostu bývá o něco horší, hlavně co se týká zjevných příznaku virových chorob. Také při jarním výsevu doporučujeme výsev značkovací rostliny. Obecně platné pro oba způsoby výsevu je, že porost v řádkách nejednotíme a že jen odstraníme včas v rudkách značkovací rostliny a také pochopitelné přerůstající plevel.

Kultivace porostu: během vegetace je důležitá nejen proto, abychom včas odstranili plevely, nýbrž hlavně proto, aby se půda mezi řádky kypřila, provzdušňovala a aby byla v bezplevelném stavu i výhřevnější. Nemluvíme proto o odstranění plevelu i z těch důvodu, že jsou zdrojem chorob a škůdců. I vytrvalý plevel v okolí kulturních ploch s náprstník Ern, např. lopuch, lebeda atd. bývá  nebezpečným zdrojem šíření virových chorob a proto je žádoucí jej odstraňovat. Ke kultivaci používáme závěsných pleček s příslušným řádkovým rozchodem. Tam, kde jsou plochy menší anebo není závěsná plečka k dispozici, lze úspěšné použit i ruční tzv. Martínkovu plečku, případně kombinovanou s kypřičem. Zásadou při ošetřovaní náprstníku během vegetace je nenechat nikdy plevely přerůst a včas, hlavně na začátku vegetace plečkovat. Mezi důležité zásahy nutné v průběhu kultivace patří i ochrana kultur náprstníku proti chorobám a škůdcům, hlavně přenašečům virových chorob.

Ochrana porostu náprstníku vlnatého proti chorobám a škůdcům je v polní produkci naprosto nutná od samého počátku vegetace. Mohou se vyskytnout houbové, virové choroby jako u všech masové pěstovaných zemědělských plodin. Důsledná prevence chorob, tj. nemoci předcházející opatření, nám zaručuje dobré výnosy a rentabilitu kultury. Z houbových chorob je nejnebezpečnější náprstníková spála (Septoria digitalis), blízce příbuzná známé spále celerové a řepy cukrovky. Projevuje se tmavě fialovými skvrnkami na listech a to často od samého počátku vegetace. Skvrnky se postupně množí, až je celý list jakoby kropenatý. Středy fialových skvrnek postupně nekrotizují a listové pletivo odumírá. Neučiníme-li příslušná opatření, šíři se nemoc velmi rychle a rostlina značně decimovaná hyne. Ochrana: pravidelný měsíční postřik 1 % Kuprikalem a v případě teplého a vlhkého počasí je třeba provádět postřik každých 14 dní. Ochranný postřik se provádí v dopoledních hodinách, nejlépe je-li pod mrakem. Nastane-li po ochranném zásahu deštivé počasí, je třeba postřik po něm opakovat. Virové choroby náprstníku vlnatého se projevují nejčastěji jako mozaika nebo žloutenka (metlovitost). Ochrana proti nim spočívá především v boji proti hmyzím přenašečům hlavně na začátku vegetačního období, t. j. od května do června. Hlavními přenašeči jsou mšice, především mšice maková. Provádíme ochranné postřiky jednou za tři týdny 0,05 % Intrationem nebo 0,3 % Fosfotionem preventivně, ale hlavně v období, kdy podle prognózy fytokaranténní služby jsou hlášeny nálety mšic po přezimování z brslenů nebo jiných křovin na zemědělské plodiny. V oblastech, kde náprstník vlnatý je trvale ohrožován výskytem mozaiky, t. j. kde byla pozorována  více let za sebou, je třeba dát přednost podzimním výsevům, které jsou méně napadány a které virózám z vetší části urostou. V případě kalamitního napadení kultur náprstníku nebo jiných léčivých rostlin chorobami a škůdci, lze se obrátit a radu na fytopatologickou laboratoř našeho ústavu (Výzkumný ústav přírodních léčiv, Praha 9, Hloubětín, U Elektry 8).

Sklizeň listu provádíme na podzim během měsíce října. Listy odřezáváme srpem dva až tři centimetry nad zemí a dáváme je na lísky (stejné jako jsou na ovace) nebo da košů. Seřezávání listu těsně nad zemí je nevhodné, protože spodní části listové ružice jsou obyčejně znečistěné ornicí. Konečně i proto, že listové báze neobsahují ve srovnání s listovými čepelemi v horních dvou třetinách prakticky významné množství účinných látek. V současné době se uvažuje i o možnosti sklizně listu žacími mechanizačními prostředky. Sklizené listy zásadně nemačkáme, aby se snad nezapařily a neztratily svoji hodnotu. Takto sklizené listy dáváme na valník a odvážíme buď do sušárny n. p. Léčivé rostliny v syrovém stavu, nebo je sušíme v tenkých vrstvách na půdách nebo jiných dobře větraných a čistých prostorách přirozeným teplem. Tento způsob sušení je ovšem velmi zdlouhavý, a to nejen proto, že listy vzhledem ke své struktuře špatně schnou, ale hlavně proto, že v době sklizně není už ani dostatek tepla. Drogu je třeba hlídat, aby nebyla v příliš silných vrstvách a neplesnivěla. Tato manipulace je vždy obtížná, náročná na plochu a výsledek takového sušení není co do kvality drogy vždy zcela uspokojivý. Proto je nutné v zajmu  pěstitele především sušit náprstníkové listy v tepelných sušárnách n. p. Léčivé rostliny. Hlavní sušárny jsou v Rídeči, Nasavrkách, Strážnici a Malackách. Další sušárny se budují. Konečně je v tomto směru třeba, aby se pěstitel řídil pokyny příslušného krajského instruktora, s nímž uzavřel pěstitelský kontrakt. Špatně sušené listy náprstníku jsou zahnědlé nebo plesnivé. Takové zboží výkupny pak nemohou odebrat. Listy sesychají přibližně v poměru 4:1.

Výnosy a ekonomika pěstování náprstníka vlnatého

Při dodržování agrotechnických podmínek je pěstování náprstníku vlnatého ekonomicky výhodné. Průměrný výnos z 1 ha se pohybuje od 1-2 tun suchých listu. Při ceny 17,- Kčs za 1 kg to znamená zisk 17 až 34000 Kčs z 1 ha. Výrobní náklady na 1 ha včetně ceny osiva, která je asi 1700 Kčs, a ochrany proti chorobám a škůdcům mohou dosáhnout maximálně 9000 Kčs. Tyto náklady se podstatně snižují při plném využití mechanizace a při pěstování na větších plochách. Čistý výnos této kultury se tedy pohybuje v průměru kolem 15000 Kčs z jednoho ha. Vyšší čistý zisk není u zkušených pěstitelů ničím mimořádným. Pěstování náprstníku vlnatého na semeno je možné jen po dohodě se semenářským oddělením n. p. Léčivé rostliny, protože semenářské dílce spadají pod jeho kontrolu a uznávací řízení pracovníku Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Semenářské dílce mají specifickou potřebu samostatné rajonizace. Volíme pro ne na rozdíl od produkčních ploch oblasti s menší možností výskytu virových chorob, ovšem rovněž na půdách dobré bonity. Na rozdíl od produkčních ploch pro pěstování listové drogy je nutné porost v rádcích jednotit na vzdálenost cca 40-50 cm. Listy se v prvém roce nemohou sklízet, protože jejich seřezání značně oslabuje rostliny a nebezpečí vymrznutí porostu pres zimu by bylo v takovém případě značné. Mimo to při seřezávání listových ružic by určité došlo k mechanickému přenosu virových chorob, které z latentního stavu by mohly přejit do agresívního. Semenářské dílce vyžadují velkou péči, hlavně při kultivaci, a pravidelné přihnojování v prvém roce dusíkatými a ve druhém fosforečnými hnojivy. Vyběhlice, které se v porostu prvým rokem objeví, včas seřezáváme a nenecháme je vykvést. Rovněž nároky na ochranu jsou mnohem vyšší. Pravidelné postřiky proti chorobám i škůdcům jsou nezbytné. Rostliny decimované virovou mozaikou nebo metlovitostí z porostu včas a důsledné odstraňujeme. Náprstník vlnatý kvete druhým rokem, a to od května do července podle polohy pozemku. Sklízíme tehdy, když jsou kvetní hrozny zcela odkvetlé a tobolky v dolní polovině jsou zahnědlé a obsahují vyzrálá semena. Vrcholky hroznu, kde jsou tobolky menší a obyčejně dlouho nazelenalé, je dobře odstranit, protože semena z nich nejsou tak hodnotná jako ta, která jsou ve spodních dvou třetinách hroznu. Sklízíme celé osy většinou ručně, vážeme je do malých snopku a necháváme je doschnout zavěšené nad plachtou na vzdušném miste. Po dozrání semena opatrné vymlátíme. Z jednoho aru sklidíme průměrné 4 až 5 kg semen. Pole po sklizni podmítneme, zbytky vyvláčíme a spálíme nebo zkompostujeme. Pěstování náprstníku vlnatého je z hlediska potřeb našeho zdravotnictví a speciálně farmaceutického průmyslu naprosto nezbytné. Doporučujeme proto tuto novou kulturu našim zemědělským závodům, které tím pomohou velmi užitečné nám všem.

RNDr. PhMr. František Starý, CSc.


ISSN 1335-9878

You-Tube kanál Herby

Kanál Herby