Hlavními producenty heřmánku jsou Středoevropské a balkánské státy. S výjimkou CSSR, Maďarska a Německa pochází heřmánková droga výlučné ze sběru divokých porostu. Ve zmíněných třech státech se sice divoce rostoucí heřmánek také ještě sbírá (na příklad v Maďarsku je to převážná část produkce), ale vedle toho se rozvíjí velmi Intenzivně i jeho pěstování. Není tajemstvím, že zavádění heřmánku do polní velkovýroby se věnuje hlavně Československo. Je to proto, že sběr z divokých porostu nestačí krýt ani vlastní spotřebu našich lékáren a farmaceutického průmyslu, a to nemluvíme o exportu, který je u heřmánku s hlediska ekonomiky nejdůležitější. Zopakujme si hlavní důvody, které nás vedle ekonomické nutnosti vedly k tomu, abychom zavedli pěstováni heřmánku do zemědělské rostlinné výroby vedle ostatních, tzv. technických plodin.

  1. Ubývá stále ladem ležících ploch, které nejsou využívány ani k zemědělským, ani k jiným účelům. Tím rovněž ubývá i charakteristické rumištní vegetace, do které heřmánek jako plevel patří.
  2. 2. Neustálým stupňováním boje proti plevelům, hlavně zvýšeným používáním herbicidu, jsou likvidovány přirozené základny pro množení heřmánku, a jeho výskyt se proto stále zmenšuje.
  3. Nedostatek sběračů je pochopitelné rovněž zábranou pro plné využití zatím stávajících sběrových možnosti a není naděje, že by se tato situace kdy změnila.
  4. Mnohokrát bylo potvrzeno, že heřmánek pěstovaný na větších plochách dává kvalitnější, jednotnou drogu a že lze jen tímto způsobem získat veliké stejnorodé šarže.
  5. Při pěstováni na velkých plochách je možné sjednotit i způsob sušení, což má na kvalitu drogy značný vliv v mnoha směrech (obsah účinných látek, rozpadavost, vnější makroskopický charakter drogy).
  6. Lepší a operativnější využitelnost méně kvalitní drogy pro průmyslovou destilaci heřmánkové silice.
  7. Možný rozvoj mechanizace, hlavně mechanizace sběru úboru, která je v současné době hlavní překážkou dalšího rozvoje pěstování heřmánku a která brání, nebude-li včas zavedena, rozšiřování a vyšší rentabilitě této kultury.

Úkolem našeho článku je seznámit čtenáře s nejnovějšími obecně platnými zásadami agrotechniky heřmánku, která vyplývá ze zkušeností našich pěstitelů, vývojových pracovníci národního podniku Léčivé Rostliny i pracovník z Výzkumného ústavu přírodních léčiv.

Volba pozemku pro pěstování heřmánku a jeho rajonizace

Zeměpisná poloha našeho státu a jeho klimatické podmínky mají zásadně kladný vliv na jakost heřmánku. Projevuje se to ve vysokém obsahu therapeuticky účinných azulogenních látek v jeho silici. Víme, že heřmánek z Bulharska, Jugoslávie, Řecka a vůbec z jižních oblastí má silici bez těchto látek nebo je obsahuje ve stopách. Čím dále na sever, tím těchto látek v silici přibývá. Heřmánek vzhledem k jeho spíše teplomilnému charakteru ovšem v severních oblastech zvlášť dobré neroste a rozhodne jej nelze na severu bez větších obtíži introdukovat do polních kultur. I když se to podaří, nejsou výnosy rentabilní (Norsko, Švédsko, SSSR). Z tohoto hlediska je oblast našeho státu pro kultivaci heřmánku velmi příhodná, protože vyhovuje oběma hlediskům. Proto také na světových trzích s námi muže soutěžit jen Maďarsko a Německo, částečné i Polsko, kde kvalita heřmánku zhruba odpovídá střední kvalitě naší, ale málokdy dosahuje hodnot naší extrakvality.

Z níže uvedeného vyplývá, že náš stát má výborné podmínky pro pěstování kvalitního heřmánku. Ovšem ani zde nelze heřmánek pěstovat kdekoliv. Předem je třeba vyloučit chladné oblasti. Přirazený výskyt divoce rostoucího heřmánku ukazuje na jeho poměrně teplomilný charakter. Dokonce se ukazuje, že zasahuje převážné do suchých, teplých oblastí. To by mohlo vést k ne úplně správnému názoru, že pro heřmánkové kultury se hodí teplejší a suché oblasti. Mají-li být kultury výnosné, nelze rozhodne uplatňovat zdánlivý "suchomilný" charakter heřmánku, nýbrž je třeba volit oblasti se středním průměrem srážek.

Uzavíráme tedy, že heřmánek doporučujeme pěstovat s výjimkou horského a kukuřičného výrobního typu ve všech zbývajících oblastech. Ve výrobním typu řepařském jsou to oblasti řepařsko-pšeničné, řepařsko-ječné a řepařsko-žitné, v bramborářském výrobním typu pak oblasti bramborářsko-pšeničné, bramborářsko-ječné a bramborářsko-žitné. Ve výrobním podtypu bramborářsko-ovesném nebudeme heřmánek pěstovat, i když v některých letech není ani zde úspěšná kultura heřmánku výjimkou. Kukuřičnou výrobní oblast je třeba vypustit z rajonizace heřmánku do té doby, dokud nebude pod plánovanou závlahou.

Nyní k výběru pozemku uvnitř zmíněných výrobních oblastí. Volíme půdy dobré i střední bonity strukturní, neslévavé, lehčí. Hlinitopísčité půdy s dostatkem humusu a pohotového vápníku jsou nejlepší. Těžké slévavé půdy zásadně vylučujeme, rovněž půdy přehnojené nejsou vhodné. Na slévavých půdách s kompaktním a tvrdým škraloupem po každém dešti heřmánek nejen špatně vzchází, ale nelze ani zaručit stejnoměrnost jeho růstu a kvetu. Na přehnojených půdách (i když u nás takové nebezpečí je minimální) heřmánek bujné roste, často polehne a tím jsou ztráty při sběru neúnosné. Zkušenosti některých pěstitelů svědčí o tom, že lze pěstovat heřmánek i na "chudých" kamenitých půdách, jsou-li zde srážky kolem 600- 800 mm ročně. Není to vyloučeno, ale nemůžeme tuto zkušenost jednoznačné doporučovat, protože není nikdy jisté, že takové pozemky a jejich hospodáři obstojí v konkurenci.

Nyní k výběru pozemku z hlediska mikroklimatických ukazatelů. Obecně nelze jinak než odporučit pozemky na výhřevných stanovištích, závětrné a nezaplevelené. Toto doporučení se konečně vztahuje na všechny plodiny, a nelze vždy beze zbytku splnit veškeré požadované ukazatele. Snažíme se alespoň o to, abychom vybrali pozemek čistý. Ušetří nám to mnohé zklamání a mnoho námahy při kultivačních pracích. Na zapleveleném pozemku nelze úspěšné pěstování heřmánku (který je vlastně původně rovněž plevel) zaručit. Prvé potíže se projeví již při vzcházení a další při sklizni, kterou na zaplevelených pozemcích někdy nestojí za to ani dělat.  Pokud jde o vhodnou předplodinu, je třeba uvážit, zda se jedná o pozdně letní, resp. časné podzimní nebo o jarní výsev. V prvním případě jsou nutnou předplodinou brzy sklizené plodiny např. řepka, kmín, ozimní směsky, rané brambory či raná zelenina. Pro jarní výsev lze celkem volit libovolnou předplodinu. Okopaniny jsou nejlepší. Znovu upozorňujeme na to, že není dobré vzhledem k možnému polehnutí zařazovat heřmánek do příliš vyhnojených a bohatých půd, i když takových pozemku u nás je veliký nedostatek. Zásadně není důvodu proč nezařadit (u specializovaných zemědělských podniku je to samozřejmé) heřmánek do normální rotace. Není nezbytné volit tedy pozemek mimo hony v osevním postupu. To se doporučovalo dříve, kdy se heřmánek ponechával několik roku po sobe na témže poli ze samovýsevu. V současné době však pracovníci n. p. Léčivé rostliny takový postup nedoporučují, protože se jim jeví jako nevýnosný. Domníváme se, že jejich názor je správný. Ojedinělé opačné zkušenosti nejsou pro obecný agrotechnický předpis směrodatné.

Příprava půdy

Důležitou součástí agrotechniky heřmánku je správná příprava půdy pro výsev. Znamená to, že v tomto směru nelze přípravu půdy zanedbat již v prvém bodě, to je včasné orbě pozemku. Orat je třeba pro časně podzimní výsev alespoň tři týdny předem, pro jarní výsev na podzim. Včasná orba je nutná vzhledem k charakteru osiva heřmánku, pro které je nutno počítat s uklidnenou, slehlou půdou, a ne s půdou živou a načechranou.

Z téhož důvodu pozemek po urovnání smykem nebo lehkými branami několikrát přiválíme. Někdy se vyplatí přejet hned po orání pole několikrát křížem talířovými branami a pak teprve pole rovnat a válet. Půda se rychleji slehne. Agrotechnika, kterou vydal v minulém roce n. p. Léčivé rostliny po schválení příslušného vědeckého kolektivu, doporučuje další postup při přípravě půdy, který se některým pěstitelům osvědčil a který spočívá v tom, že při setí se upevňují k botkám secích strojů zatížené plazy ze starých obručí kol, které tvoří pro padající osivo hladkou a ztuženou stopu.

Na závěr je třeba upozornit, že "příliš rovnané" pole s prašným povrchem nebývá vždy nejlepší. Tedy i při přípravě půdy  zachovávat správnou míru a držet se tradiční pravdy: šetrného zacházeni s půdou.  

Kdy a jak sejeme heřmánek

Řekli jsme si již, že lze vysévat heřmánek jednak brzy na podzim, takřka v pozdním létě, jednak na jaře, Oba termíny mají své výhody, a lze je volit tedy libovolně podle okolností, to je možností pěstitele.

Pozdně letní a časně podzimní výsev:

Termín výsevu: od srpna do poloviny září. Heřmánek poměrně brzy klíčí, do zimy dobré řádkuje, a je-li dostatečné množství vláhy, dobře prokoření. Plečkování je nutné na podzim, rovněž odplevelení v řádku je užitečné. Po zimě je třeba znovu plečkovat až do uzavření porostu. Při holomrazech, kdy je nebezpečí pohybu vrchní vrstvy ornice a poškození rostlin, doporučuje se přiválet.

Sklizeň: pravděpodobně koncem května a v červenci, to je do žni.

Podzimní výsev:

Termín: od konce září a později. Heřmánek obyčejné před zámrazem půdy nevyklíčí, vyklíčí až brzy na jaře, a to většinou dobře. Na půdách nedostatečné zbavených plevelu je kultivace na jaré obtížná, nehledě k možnému splavení podzimními lijáky (neplné a porušené řádky). Tento výsev je méně výhodný.

Sklizeň: od konce června do září včetně.

Jarní výsev:

Termín: co nejdříve, jakmile nám počasí a pudní stav dovolí jít do pole, nejpozději do konce dubna, výjimečné i v květnu. Výnosově obyčejné velmi dobré porosty.

Sklizeň: podle doby vzcházeni dříve nebo později, od července do konce září, někdy posled1í sklizeň ještě v říjnu.

Setí po etapách: Provádí se tam, kde jsou pro pěstování heřmánku vyhrazeny veliké plochy, aby se odstupňovala doba sklizně a rozdělila na delší dobu. Pod etapovým setím rozumíme třeba setí na podzim ve dvou až třech týdenních rozmezích, nebo na jaré na dvě etapy. Je zde výhoda možné postupné sklizně hlavně tam, kde je méně pracovních sil.

Na otázku jak sejeme, je třeba odpovědět jednoznačné:  

  1. Sejeme vždy do řádku, nikdy ne na široko (ač se tento způsob ještě někde udržuje - hlavně při kultivaci ze samovýsevu).
  2. Radková vzdálenost se volí tak, aby bylo, možno využít plné mechanizace při kultivačních pracech, to je 42 cm nejméně. Je třeba upravit podle řádkového rozestupu plečku.
  3. Sejeme buď řepným nebo obilním secím strojem - na velikých plochách - nebo zahradnickými strojky 1-2 řádkovými na výsev zeleninových semen - na menších plochách. U řepných secích strojů tažených nebo nesených, u obilních secích strojů a u jetelových secích strojů je třeba semeno heřmánku triturovat [ředit), a to prosátým jemným popelem nebo pilinami z tvrdého dřeva, někdy i velmi jemným pískem v poměru 1:5 až 1:10. U zeleninových secích strojů (na zeleninu, čekanku nebo mák) není třeba ředění osiva provádět. Řepný secí stroj nesený vpředu na traktoru se osvědčil při setí drobného osiva léčivých rostlin, např. v JZD Hradiště u Písku. Je třeba pochopitelné seřídit výsevné zařízení na velikost heřmánkového semene. Při používání řepných secích strojů nových typu je pak možné s výhodou použít i další řepný kultivační strojový park.

Při použiti obilních secích strojů s válečkovým výsevným zařízením sejeme s co nejvíc uzavřeným strojem vrchním výsevem. Při použití jetelových secích strojů seřídíme výsevné zařízení tak, aby osivo vypadávalo do spirálových trubic, které se připevní pod jetelový secí stroj a k botkám secího stroje. Botky strojů je třeba seřídit tak, abychom vysévali na povrch.

U zahradnických strojku 1-2 řádkových je mimoto třeba odstranit přihrnovací zařízení. Vedle toho je třeba při použití těchto strojku předem namarkovat pole znamenákem a řádky, do kterých sejeme (opět na povrch), je dobře napřed projet kolečkem zatížené plečky apod. a ztužit tak jejich povrch.

Zkušenosti s výsevem heřmánku jsou rozmanité. Zde uváděné jsou většinou v agrotechnickém letáku n. p. Léčivé rostliny. Mimo strojového způsobu výsevu zná praxe celou radu způsobu ručního setí heřmánku, které se uplatňuje hlavně na malých plochách u soukromých pěstitelů. Neuvádíme je proto, že pro zemědělský terén nemají zvláštní význam.

Norma výsevu: uznaného jakostního "neředěného" osiva je 2 kg na jeden ha. Požadavek uznaného osiva je nezbytný. Dodá jej semenářské oddělení n. p. Léčivé rostliny, Praha 1, Staré Město, Pařížská 10. Jeho cena je 280,-Kč za 1 kg. Podmínkou úspěšného výsevu je bezvětří (při vetřu semeno velmi lehce vylétá z řádku) a doporučuje se, aby půda pro setí byla nepřeschla, spíš mírné provlhlá (setí po ránu nebo po mírném dešti).

Péče o porost až do sklizně

Po zasetí spočívá práce zemědělce v těchto opatřeních: především je to kultivace porostu, potom jeho zlepšovaní případným přihnojováním a konečně je to jeho důsledná ochrana proti chorobám a škůdcům. Z uvedeného je patrno, že se nejedná o žádné zvláštní, u jiných plodin neobvyklé zásahy. Probereme si je postupně. Za týden až dva po zasetí heřmánek obyčejné vzchází. Další 2-3 týdny trvá, než drobné klíční rostlinky řádné zakoření. Znamená to tedy, že za měsíc až 5 týdnu heřmánek začíná viditelné růst a vytvářet kompaktní porost. Rostlinky v rádcích po vyklíčení jsou tak drobné, že není možné předpokládat jejich schopnost konkurence s plevely. Proto je nutné od samého začátku udržovat pole pro heřmánek v bezplevelném stavu.

K plečkování lze použít řepného kultivačního parku, motorové plečky, na menších plochách i ručních tzv. Martínkových pleček. Počet kultivačních zásahu je zpravidla přímo úměrný i konečnému výnosu heřmánku. Agrotechnický předpis n. p. Léčivé rostliny uvádí i možnost převláčení husté kultury lehkými branami nebo plečkování pres řádky. Tyto zásahy je třeba nechat na úvaze pěstiteli. Kultivaci v rádkách je nutné provádět dvakrát během vegetace, a to ruční okopávkou, pomocí které odstraníme z porostu heřmánku plevel narostlý v řádcích, kam plečkou nemůžeme.

Není žádný všeobecný předpis, jak nejlépe hnojit. Dávky je třeba určit podle stavu půdy  a zásoby pohotových živin v ní. Doporučuje se přihnojovat před setím Thomasovou struskou v dávce 2-4 q na 1 ha a 1,5-3 q draselné soli. Je také možno místo toho použit 2-3 q citranfosky. Přihnojování dusíkatými hnojivy je vhodné pouze u velmi slabých porostu z důvodu, které jsou uvedeny v předchozích kapitolách. Někteří pěstitelé mají dobré zkušenosti s přihnojením dusíkatými hnojivy těsně po první sklizni kvetu. Doporučují dávku 0,5-1 q na 1 ha. Také močůvkování na sníh někteří pěstitelé doporučují.

Důležitou součástí agrotechniky heřmánku je i jeho ochrana proti živočišným škůdcům a houbovým chorobám. V době vegetace zaměřujeme ochranu proti savému hmyzu, především proti mšici makové. Vedle tohoto škůdce nacházíme mezi škodlivými činiteli na heřmánku i třásněnky a ploštice nebo larvy hmyzu, který vyžírá květní úbory (květník, vrtule, housenky motýlu). Tato skutečnost určuje, jaký typ ochranné látky je nutné volit pro boj s těmito škůdci. V současné době lze v praxi použít systemické přípravky Intration nebo Fosfotion. U obou přípravku je však třeba dodržet ochranné lhůty, jmenovité při postřiku Intrationem.

Použití Fosfotionu.

Vždy po 10 dnech postřik v koncentrací 0,2-0,4 %. Poslední postřik provedeme nejpozději 14 dnu před zahájením sklizně kvetu.

Použití Intrationu.

Vždy po 10 dnech postřik v koncentraci 0,05 %. (Vzhledem k jedovatosti přípravku smí provést jen školený pracovník z STS nebo fytopatolog JZD). Poslední postřik provedeme nejpozději 3 týdny před sklizní kvetu. Zmíněné přípravky Fosfotion a Intration jsou účinné proti savému hmyzu. Proti hmyzu, jehož larvy vyžírají lůžka květních úboru, používá se přípravku Gamacid ve formě postřiku nebo poprachu.

Někdy se objeví na heřmánku i plísňový povlak, který způsobuje, že porost původně jasné světlezelený šedne. V takovém případě doporučujeme postřik 1 % přípravku Novozir nebo 0.3 % roztokem přípravku Sulikol.

Zásadou při použití ochranných látek proti chorobám a škůdcům je, že zásahy provádíme za suchého počasí, je-li pod mrakem. Přijde-li po provedeni ochranného zásahu déšť, je třeba zásah opakovat.

Na konci této kapitoly je důležité zmínit se i o použití herbicidu při pěstování heřmánku. Zatím nemáme selektivní herbicid, který by byl pro použití v heřmánku vyzkoušen. Proto se nedoporučuje jejich používání. Máme naopak zkušenosti, že v porostech heřmánku, které přišly do styku s herbicidy, vytvořila se místo pravidelných heřmánkových úboru znetvořená květenství. Taková droga se nehodí pro farmaceutické použití. Podobné úkazy jsme pozorovali i v kulturách heřmánku, které vyrostly na polích, kde bylo použito herbicidu k předplodině. Závěrem tedy ještě jednou upozorňujeme, že používání herbicidu není zatím u heřmánku žádoucí, i když se tato otázka v současné době intenzivně studuje a v budoucích několika letech jisté bude vyřešena.

Sklizeň úboru určuje výnosnost kultury

Na začátku jsme si již řekli, že pěstujeme heřmánek na květ. Květy heřmánku jsou jako u všech složnokvětých rostlin směstnány v úborech, které mylné nazýváme květem. Úbory totiž jsou tvořeny velikým množstvím trubkovitých žlutých kvítku středových, které vytvářejí žlutý terč úboru, a paprsčitě se rozbíhajícími bílými květy jazykovými, které jsou na okraji. Celé květenství, úbor, budí dojem jediného kvetu, ač to je vlastně velké množství jednotlivých kvítku. Zmíněné sušené úbory tvoří drogu, pro kterou heřmánek vlastně pěstujeme. Každá droga má své normy, ukazatele, které jsou předepsány lékopisem a které musí splňovat. Je to celá řada kritérií, z nichž pěstitele budou zajímat především dvě:

  1. Stopky úboru nesmí být delší než dva centimetry.
  2. Úbory nesmí být přezrálé, aby se po usušení nerozpadávaly.

Obe táto kritéria jsou důležitá při stanovování jakostní třídy při výkupu heřmánku. Je jim proto třeba věnovat zvýšenou pozornost. Jak tedy obě podmínky splnit. Délku stopek odpovídající normě splníme tehdy, sklízíme-li heřmánek pomocí hřebenu (hřebeny lze koupit v každé výkupné (n. p. Léčivé rostliny po 42,- Kčs za kus). Má to velikou výhodu proti ručnímu sběru jednotlivých úboru, protože je sběr podstatné rychlejší a protože lze skutečně sklidit úbory s velmi krátkými stopkami. Jak česat, to vám rádi vysvětlí instruktoři ve výkupnách a pracovníci n. p. Léčivé Rostliny. Je to velmi jednoduché a snadno se to každý naučí. Jde jen o určitou dávku trpělivosti a pečlivosti. Druhou podmínkou pro pěstitele velmi důležitou je, že úbory nesmí být přezrálé. Jak poznáme, kdy je nejvhodnější doba sklizně? Je to tehdy, když bílé jazykovité květy jsou ve vodorovné poloze, kolmo ke stopce, když heřmánek vypadá jak hvězdička neb malá kopretina. Jakmile však jazykovité květy jsou sehnuty dolu a svírají se stopkou ostrý úhel a úbory vypadají jako pérové míčky bedmintonu, jsou květy přezrálé a budou se při sušení více či méně, ale určité rozpadat.

Pro pěstitele je důležité určení začátku sklizně. Kdy začít? Tehdy, jestliže 50 % úboru porostu je rozkvetlých. Držíme-li se této zásady a češeme-li heřmánek pečlivé, nešlapeme-li v řádcích a nevytrháváme-li celé trsy, pak je možno docílit někdy až 6 sklizní v období vegetace. Dále je pro pěstitele důležité upozornění, že sklizeň je nutno provést v nejkratším možném období. Je-li dostatek pracovníků, tedy v jednom až dvou dnech. Sklízíme za suchého počasí. Když prší, doporučuje se sklízet jen tehdy, jestliže je nebezpečí překvetení heřmánku" což pak znamená i ztrátu dalších sklizní. V tom případě je ovšem kvalita drogy nutně méně jakostní, ale i tak se vyplatí sklizeň uskutečnit

Pěstitele bude zajímat, jaká je potřeba pracovních sil. Když předpokládáme dobrý průměrný výnos 500 kg suchých úboru z 1 ha, tj. 2.500 kg syrové drogy, je třeba počítat, že 1 pracovník sklidí za den při výkonu 100 kg syrové drogy asi 5 aru. Konečně je pro pěstitele důležité vedet, co s nasbíranou drogou. Především je nutno sbírat úbory do plochých košů a netlačit je do nich. Snadno se totiž zapaří a rychle pak ztrácejí dobrý vzhled a jakost. Z košů vysypáváme heřmánek na plachtu do tenké vrstvy, aby zavadl, nebo jej přímo odvážíme do sušáren. Doba od utržení úboru do začátku jeho sušení nemá být delší než 2 hodiny. Agrotechnické pokyny n. p. Léčivé rostliny doporučují po zavadnutí přesítovat sklizené úbory na sítu o průměru 12 cm (ouhrabeční síto). Mají se na něm zachytit úbory s delší stopkou nebo zbytky nate přimísené v syrové droze. Je ovšem třeba si pamatovat, že čím méně operací budeme po utržení úboru s nimi provádět, tím lepší drogu dostaneme!

Pracovníci n. p. Léč. rostliny nebo Výzkum. ústavu přírodních léčiv vám rádi poradí. Sušicí prostory je třeba udržovat v naprosté čistotě, protože z nich vlastně vychází droga - léčivo, i proto, že tyto prostory jsou velmi vyhledávané skladištními škůdci, které pak mohou znehodnotit sušenou drogu. Je proto třeba tyto prostory včas asanovat. Použijeme k tomu buď postřiku Lidykolem nebo Nera-emulsí (10 %). Tak zahubíme larvy i hmyz usídlený v sušárně. Vhodným doplňkem asanace je vykouření místnosti Dymogamem nebo Lindafumem. Veškeré tyto zásahy je třeba provést včas, dřív než nastane sklizeň.

Co s usušenou heřmánkovou drogou?

  1. Přesvědčíme se, zda jsou úbory heřmánku opravdu suché. Několik jich rozloupneme, abychom zjistili, zda i lůžko úboru je řádné vyschlé.
  2. Suché úbory sesypeme na hromadu a necháme je 1 až 2 dny vydýchat.
  3. Provedeme konečnou úpravu drogy tím, že oddělíme prosátím na sítu s průměrem ok 10 mm dlouhostopké zbylé úbory a prosátím na sítu s průměrem ok 2-4 mm heřmánkový prosev.
  4. Takto vyčištěnou, suchou a vydýchanou drogu dopravíme co nejdřív do výkupny. Nejvhodnějším obalem jsou papírové pytle (ty dodá na požádání výkupna), do kterých usušený heřmánek šetrné uložíme. Presování úboru není vzhledem ke snadné rozpadavosti správné.
  5. Zbytky po sítování (hlavně je to prosev) lze samozřejmě rovněž odprodat výkupné za nižší, pro prosev stanovenou cenu.

Jaká je výkupní cena heřmánku

Cena se řídí podle jakosti odevzdané drogy. Jako prvá jakost se vykupuje zboží po všech stránkách vyhovující a cena za 1 kg je 60,- Kčs. Za druhou jakost zaplatí výkupna 45,- Kčs, za třetí 25,- Kčs a za čtvrtou 19,- Kčs. Za 1 kg prosevu se platí 12,- Kčs.

Závěrem

Agrotechnika heřmánku, kterou vám předkládáme, není jisté vyčerpávající. Chybí v ní např. ekonomické rozbory výrobních nákladu a jiné údaje zemědělsko-ekonomického charakteru. Bylo by sice možné uvést několik příkladu velmi úspěšných pěstitelů a stejné i několik příkladu špatných výsledku. Neudělali jsme to proto, že ve většině případu takové ekonomické ukazatele proste nemáme. Snahou pracovníku vývojové skupiny n. p. Léčivé rostliny i snahou naší je takové údaje získat.

V předložené agrotechnice jsme se snažili podat hlavní pěstitelské zásady bez jakékoliv hlubší teorie a rozboru. Budeme rádi, sdělíte-li nám své vlastní zkušenosti nebo nové poznatky na adresu autora do Výzkumného ústavu přírodních léčiv, Praha 9 - Hloubětín, U Elektry 8.

Ďekujeme vám předem.

RNDr. PhMr. František Starý, C.Sc.


ISSN 1335-9878

You-Tube kanál Herby

Kanál Herby