Rod Oxalis L. je nejpočetnějším rodem z čeledi Oxalidaceae a zahrnuje více jak 500 druhů. Jeho původním místem výskytu jsou zejména dvě oblasti. Jednak je to jižní Afrika, přičemž až 90 % těchto druhů je endemitem Jihoafrické republiky. Jde zejména o hlíznaté geofyty. Druhým regionem původního výskytu jsou oblasti Střední a Jižní Ameriky, kde je počet vyskytujících se druhů ještě větší a zahrnuje byliny, keře i sukulenty. Z těchto území se zástupci rodu Oxalis L. začaly šířit celosvětově.
Druhy rodu Oxalis L. byly odpradávna využívány v tradiční medicíně domorodých obyvatel, a i dnes mají své uplatnění v lidovém lékařství i jako potravina. V tomto případě je nutné brát v potaz relativně vysoký obsah šťavelanů, které jsou pro tento rod typické.
Oxalis acetosella L. (šťavel kyselý – kyslička obyčajná) se vyskytuje na severní polokouli, můžeme ho najít napříč celou Eurasií. Roste ve vlhkých lesích, hájích a křovinách od nižších pahorkatin až po oblasti s vyšší nadmořskou výškou. Podle studií v odborné literatuře lze tento druh považovat za významný zdroj přírodních látek ze skupiny polyfenolů. Obsah rutinu v listech je srovnatelný s množstvím v pohance. O. acetosella L. je také bohatý na vitamin C, tokoferoly a karotenoidy. Pro obsah šťavelanů je nutné šťavel využívat jako zdroj polyfenolů a vitaminů s mírou. Koncentrace šťavelanů byla stanovena v rozmezích velmi podobných jako ve špenátu, může být tedy konzumován v podobné množství jako špenát, ale určitě v menším jako salát, zelí a další běžná listová zelenina s nižším obsahem šťavelanu.
Oxalis pescaprae L. (šťavel kozí noha – kyslička ovisnutá) je vytrvalá, žlutě kvetoucí bylina, která se rozšířila z jižního cípu Afriky do celého světa. Nicméně mrazivé zimní období rostlině nesvědčí, takže co se týká Evropy najdeme ji hojně zejména v jižních oblastech. Roste v okolí lidských sídel, na okrajích cest a na polích, často se nekontrolovatelně šíří pomocí drobných dceřiných hlízek a potlačuje mladé rostlinky užitkových plodin. Je považována za invazní druh. Mezi významné sekundární metabolity tohoto druhu patří estery kyseliny skořicové, kyseliny dihydroskořicové a kyseliny pkumarové. Izolované deriváty pak měly v testech biologické aktivity významnou schopnost inhibovat klíčení semen a růst kořene druhu Lactuca sativa L. (locika salátová – šalát siaty) a tato fytotoxická aktivita může mít vliv na interakce O. pescaprae L. s původními druhy a stojí za úspěchem jejího invazního šíření.
Doc. PharmDr. R. Kubínová, Ph.D.
