Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum Moench.) je rychle rostoucí jednoletá bylina z čeledi Polygonaceae, dorůstající do výšky 40 – 120 cm. Pohanka je heterofilní, tzn. na bázi načervenalých, kolénkatých stonků vyrůstají dlouze řapíkaté srdčité listy, zatímco v horní části stonku jsou přisedlé, šípovité. Brzy vykvétá mnoha malými bílými nebo růžovými různočlennými (heterostylie) květy, v nichž se po opylování vytvářejí trojúhelníkovitá semena (nažky).

Jako kulturní plodina se pohanka pěstuje pro semena, která mohou být použita podobným způsobem jako pšenice nebo oves. Přestože pohanka obecná nedosáhla významu pšenice a v mnoha zemích měla jen druhotný význam, přetrvala po staletí a v současnosti je zemědělskou plodinou téměř každé země, kde se pěstují obilniny. Díky zvyšující se poptávce po zdravých a bezlepkových potravinách její význam, zejména v posledních letech, roste.

Pohanka obecná pochází z Číny a svůj název získala díky pohanským nájezdníkům, kteří přinesli její semena do Evropy. Za místo původního výskytu se považují oblasti jižní Číny, kde se pěstovala již ve 2. – 1. století př. n. l., a Himálaj. Z Číny se dostala do Ruska, počátkem 15. století do Německa, odkud se v 17. století rozšířila do většiny evropských zemí a s přistěhovalci z Evropy přišla i do Severní Ameriky. Pohanka se hojně pěstuje na severní polokouli a hlavními producenty jsou Čína, Rusko, Ukrajina a Kazachstán. Ve vyšších nadmořských výškách, především v horských oblastech Asie, se pěstuje příbuzná mrazuvzdorná pohanka tatarská (F. tataricum) vyznačující se mnohonásobně vyšším obsahem rutinu než pohanka obecná, avšak její spotřeba a obchodování má jen lokální význam.

Víceúčelová pohanka je někdy označována jako pseudoobilnina, tzn. není pravá obilnina (Poaceae), ale semena (nažky) jsou kvůli jejich podobnému využití obvykle zařazována mezi obiloviny. Obvykle se používá jako potrava pro člověka (oloupané nažky – kroupy se vaří jako kaše, mouka se používá k přípravě palačinek, sušenek, nudlí atd.). Vařené pohankové kroupy obsahují také rezistentní škrob, který se v tlustém střevě chová podobně jako vláknina a prodlužuje tak pocit sytosti. Jako bezlepková potravina je vhodná pro celiatiky. Využít lze i mladé listy a výhonky jako listovou zeleninu, květy poskytují tmavý med s charakteristickou vůní velmi dobré kvality apod. Pro léčebné účely se používají květy a zelené listy k extrakci rutinu. Využívá se i jako krmivo pro zvířata nebo drůbež, ale je i vynikající rychle rostoucí krycí plodina, která kvete již za 4 – 5 týdnů od výsevu, a chrání půdu před erozí a pleveli.

Schopnost dobře růst i na chudších půdách a vynikající složení (obsahuje 18 esenciálních aminokyselin) je pravděpodobným důvodem jejího širokého použití. Semena pohanky tvoří škrob (59 – 70 %), proteiny (7 – 21 %, globuliny, albuminy a prolaminy), aminokyseliny (lysin, methionin, tryptofan, leucin aj.) a mnoho vlákniny (18 %), minerály (Ca, P, Mg, K, Zn a Se) a vitamíny, zejména vysoký obsah thiaminu (B1), riboflavinu (B2), kyseliny pantothenové (B5), vitaminu C a silného antioxidantu – vitaminu E. Velmi významný je obsah flavonoidů – rutinu v listech, stoncích, květech a plodech a kvercetinu.

Léčivé účinky pohanky vyplývají z jejího složení. Z aminokyselin nejvyšší podíl připadá na kyselinu linolovou, která se podílí na snižování cholesterolu a působí preventivně proti ateroskleróze. Podobně rutin posiluje cévní stěny a zlepšuje jejich pružnost a průchodnost. Pohanka pomáhá i při léčbě křečových žil, hemeroidů, praskání žilek, krvácivosti, snižuje riziko infarktu, pomáhá při regeneraci jaterních buněk, reguluje kolísání glukózy v krvi, takže je vhodná i pro diabetiky. Pohanka obsahuje resveratrol, který je obsažen i v červeném víně a spojuje se s tzv. francouzským paradoxem, tj. snižuje krevní tlak a schopnost krevních destiček shlukovat se a tím snižuje riziko trombóz a mrtvice....

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.


ISSN 1335-9878

You-Tube kanál Herby

Kanál Herby