Violka vonná – fialka voňavá (Viola odorata L., Violaceae), lidově nazývaná fialka, je v současné době rozšířena téměř po celém světě. Místy původního výskytu byly oblasti jižní a jihozápadní Evropy, severního Turecka a Íránu až po Kavkaz a také severní část Afriky. Violka byla pěstována zahradách již v Antice, a to jak z náboženských důvodů, tak pro léčivé účinky. Od raného středověku se ve střední Evropě pěstuje jako okrasná i léčivá rostlina a až do 30. let 20. st. patřila k oblíbeným řezaným květům.

Silnou, charakteristicky sladkou vůni květů volně rostoucích fi alek lze ucítit zejména brzy na jaře (březen, duben). Čerstvé květy obsahují silicu (parmon), seskviterpeny, suché květy především flavonoidy, slizové látky a metylester kyseliny salicylové. Sušené listy pak slizové látky, triterpeny, metylester kyseliny salicylové, fenolkar-boxylové kyseliny, alkaloid violin, sušené kořeny silicu, gaultherin, alkaloid violin aj. Violka vonná byla ve starověku považována za významnou léčivou rostlinu, kterou používal již Hippokrates a Dioscurides. Její využití bylo velmi rozmanité, proti bolení hlavy a nespavosti, ke zklidnění při návalech vzteku. V Anglii se používal sirup z květů na léčení epilepsie, žloutenky, kašle a rýmy, či jako projímadlo pro děti, z listů se vyráběly obklady na rakovinu kůže atd. Květy violky používali Keltové i jako kosmetický prostředek, byla považována za afrodiziakum pro ženy. Moderní výzkum ukázal, že výtažky z Viola odorata mají vliv na snižování lipidů v krvi a vazodilataci. V současné době se violka vonná využívá zejména v lidovém léčitelství a homeopatii proti kašli či stresu, na diuretické a revmatické problémy a k detoxikaci.

...

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.