V úvodu tohoto článku si dovolím citovat z Herbáře aneb bylináře doktora Petra Ondřeje Mathiola (překlad z roku 1929) několik vět, ve kterých poeticky popisuje rostliny rodu štětka a jejich účinek.

„Štětka je nejvíce známá knapům a valchářům, kteří ji používají k česání suken. Jest to rostlina velice pěkná na pohled, mající dlouhou bodlinatou lodyhu zvýši člověka a rozdělenou na články. Z každého článku vypouští dva dlouhé vstřícné, vzhůru obrácené a v sebe ohnuté listy na způsob nějaké lodičky nebo korýtka, v nichž po dešti nebo při rose ustavičně stojí voda a dlouho se tam drží. Ptáci, kteří o tom vědí, často přilétají na tuto bylinu a uhašují svoji žízeň pitím této vody. Z té příčiny Řekové dali štětce jméno Dipsacus, tj. žíznivá, a latiníci Labrum Veneris (ret nebo pysk Venušin). Hřbet listu jest vespod trnitý. Navrchu lodyžky stojí chlupaté podlouhlé hlávčičky s bodavými, nazpět dolů sehnutými háčky, mezi nimiž se ven dere malý bílý květ, jehož trubičky podobají se včelímu plástu. Po odkvětu nachází se v těchto trubičkách semeno o něco menší vlašského kopru, hořké chuti.“

...

Ing. M. Nejezchlebová


You-Tube kanál Herby

Kanál Herby