Do rodu Juglans je zařazeno více než 20 druhů, které se přirozeně vyskytují v Americe, jihovýchodní Evropě a Azii. V Evropě jediným původním druhem je ořešák královský, orech kráľovský (Juglans regia L.), který byl zde hojně pěstován již kolem roku 1000 před n. l. Jeho název se někdy odvozuje z legendy, podle níž bohové chodili po zemi a živili se ořechy, případně z Jovis glans – jedlý kaštan.

Ořechy jsou zásobárnou esenciálních kyselin, z nichž nejdůležitější je kyselina linolová. Mezi hlavní obsahové látky ořešáků patří fenolické sloučeniny (juglon a syringaldehyd), chinony, taniny, oleje a kyseliny. Ořechová slupka a jeho oplodí je bohatým zdrojem kyselin a minerálů. V lidovém léčitelství se využívají antiseptické a antifungicidní účinky listů a kůry k léčbě střevních parazitů, ekzémů i na zažívání a ke zvýšení chuti k jídlu, z květů se vyrábí Bachovy kapky. Nálevy se používaly nejen k léčení chronických průjmů a anémií, ale i k barvení vlasů.

Užívá se k celkovému posílení organizmu, má pomáhat zvyšovat obranyschopnost, zlepšuje činnost nervové soustavy a v neposlední řadě je také prospěšný pro kardiovaskulární systém.

Negativní vliv ořešáku na okolní vegetaci uvádí již Plinius starší v 1. století před n. l. Při mechanickém poškození listů, plodů i kůry ořešáků toxický juglon způsobuje intenzivní hnědé zbarvení. Juglon se uvolňuje do půdy zejména z opadlých listů a z živých listů je vyplavován dešťovou vodou. Některé druhy rostlin reagují např. zpomalením růstu, částečným nebo celkovým vadnutím až odumřením rostliny. Toxická reakce může být velmi rychlá a rostlina hyne bez předchozích příznaků během jednoho nebo dvou dnů. Juglon se uvolňuje i z rozkládajících se kořenů a po odstranění stromu přetrvává v půdě déle než jeden rok. U vzrostlých ořešáků, např. ořešáku černého, mohou kořeny přesahovat průměr koruny o více než 20 m. Některé zahradní plodiny citlivě reagují na juglon, např. jabloně, paprika, rajčata aj. či okrasné dřeviny (pěnišníky, skalníky či pivoňky). Pyl z květů ořešáku může u citlivých jedinců vyvolat alergickou reakci, houby rodu Penicillium na slupce ořechu mohou u zvířat způsobit otravy.

Choroby ořešáku

K nejčastějším onemocněním ořešáku patří antraknóza a bakteriální spála. Původcem antraknózy ořešáku je houba Marssonina juglandis (pohlavní stadium Gnomonia leptostyla). První symptomy se objevují koncem května na listech v podobě drobných kulatých až nepravidelných skvrn s tmavým lemem. Na rubové straně listů, v místě skvrn, se za vlhka objevují černé plodničky (acervuli) nepohlavního stadia houby a uvolňované spory zajišťují další šíření. Během léta se skvrny zvětšují a mohou se slévat do větších nekrotických ploch, silně napadené listy zasychají a předčasně opadávají. Napadeny mohou být i řapíky listů a mladé, nezdřevnatělé výhony. Od srpna se i na zelené slupce plodů objevují tmavé, téměř černé skvrny. Infi kované ořechy nedozrávají a předčasně opadávají. Napadení houbou, zejména v počátečních stadiích, lze snadno zaměnit za bakteriální skvrnitost, ale bakterie napadají spíše mladší listy.

...

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.