Do rodu Rosa L. je zařazeno více než 100 druhů, ale pro léčivé účely je využíváno jen několik, např. růže šípková – Rosa canina L., růže převislá – Rosa pendolina L., růže svraskalá – Rosa rugosa Thunb., růže galská – Rosa gallica L. a od ní odvozená růže damašská – Rosa damascena Mill.

Nejrozšířenější a nejčastěji se vyskytující je planě rostoucí růže šípková, jejímž místem původního výskytu je Evropa, severní části Afriky a jihozápadní a střední část Asie. Postupně byla zavlečena do Severní, Střední i Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Vyskytuje se především na slunečných, suchých stráních, podél úvozových cest, na okrajích polí aj. a vyznačuje se vysokou schopností obrůstání z kořenů. Nápadné mohutné, až 3 m vysoké keře, jsou v době květu obsypány jednoduchými bílými až sytě růžovými květy, nepravý plod – šípek (souplodí nažek) je oranžově červený až sytě červený.

Využití růže šípkové je poměrně mnohostranné. Za léčivou rostlinu je považována již více než 2 000 let a její léčivé schopnosti popisuje již Plinius starší, při léčení vztekliny po pokousání psem. Odtud je odvozen i její název „psí růže“. Pro léčivé účely se sbírají šípky, které obsahují vitamíny (C, B1, B2, E, P a K), karotenoidy a glykosidy (např. tilirosid, multifl orin), přibližně 30 % cukrů, organické kyseliny (citrónová, jablečná, nikotinová), pektiny, třísloviny, slizy aj. Olej z plodů (s vysokým podílem nenasycených mastných kyselin a vitamínu A) působí příznivě na hojení jizev a vyhlazování vrásek. Čerstvé šípky se používají na výrobu džemů, marmelád, sirupů a vína, sušené k přípravě čaje proti jarní únavě, chřipce, při urologických potížích. Při přípravě čaje se někdy využívají i listy (čerstvé i sušené), případně do džemu a sirupu i okvětní lístky, které jim dodávají příjemnou vůni. V neposlední řadě je pro zahradnické účely využívána jako podnož pro pěstované kultivary růží. Z růže galské jsou využívány kališní lístky obsahující citronellol, geraniol, nerol, fenyletylalkohol, třísloviny a ketony (damascenon a damascon), které určují vůni. Okvětní lístky se využívaly proti průjmu, jako kloktadlo či na špatně se hojící rány, dnes jsou součástí čajových směsí. Růžový olej má protizánětlivé a baktericidní účinky, ale využívá se především ve voňavkářství, kosmetice či potravinářství.

Mnohem častěji a intenzivněji než planě rostoucí růže, bývají patogeny a škůdci napadány zahradní kultivary. K častým poruchám planě rostoucích druhů patří Fe-deficientní mezižilková chloróza růže, velmi častá zejména u Rosa rugosa. Nedostatek se projevuje žlutozeleným zbarvením nejmladších listů na vrcholcích výhonů, přičemž žilky zůstávají delší dobu zelené. Při dlouhodobém nedostatku listy i vrcholové části výhonů zbělí a zasychají. Příčinou nedostatku přístupného železa mohou být nevhodné půdní podmínky, zamokření či zasolení půdy, vysoká nebo nízká teplota, nadbytek manganu, zinku či fosforu.

Na listech růže šípkové se občas objevují i symptomy černé listové skvrnitosti (teleomorfa: Diplocarpon rosae, anamorfa Marssonina rosae). 

...

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.